Louis, Grand Condé

Technology

12 hours ago

Author

Ludvík Bourbon, kníže z Condé, zvaný „Velký Condé“ (8. září 1621, Paříž - 11. prosince 1686, Chantilly), byl francouzský šlechtic a vojevůdce. Během třicetileté války získal věhlas především, když porazil španělské vojsko u Rocroi. Po válce bojoval proti frondě, ale později se postavil proti králi a bojoval proti němu. Po usmíření opět vedl francouzské královské vojsko. Do smrti svého otce v roce 1646 byl titulován jako vévoda d'Enghien , po jeho smrti převzal titul de Condé se stal nejvýznamnějším představitelem větve Bourbon-Condé.

Život

Jako jeho otec byl vychován v katolické víře. Roku 1640 se účastnil obléhání Arrasu, roku 1642 Perpignanu a již roku 1643 byl jmenován hlavním velitelem francouzské armády ve Flandrech. +more Zde si získal slávu vítězstvím v bitvě u Rocroi, kde zastavil španělský nástup na Paříž. Roku 1644 porazil s Henrim de Turennem bavorského generála Mercyho v bitvě u Freiburgu v Breisgau, po které vítězní Francouzi ovládli Filipsburg, Worms a Mohuč.

Roku 1645 s Turennem zvítězil u Allersheimu nedaleko Nördlingenu ve Švábsku, 1646 dobyl pevnost Dunkerque, 1647 bojoval v Katalánsku a roku 1648 dobyl vítězství u Lensu v hrabství Artois, kde mnohdy své nepřátele překvapil prudkými útoky. Následně byl povolán královnou Annou Rakouskou, která jako regentka vládla za malého +more'>Ludvíka XIV. , proti povstání frondy. Odpůrce královského dvora sice porazil, avšak svým chováním a lakomstvím si brzy udělal řadu nepřátel. Mazarin ho dal v lednu 1650 zatknout, avšak už v únoru 1651 ho musel propustit na svobodu. Když Condé po návratu do Paříže zjistil, že královna matka se mu nehodlá podřizovat, odešel do svého místodržitelství v Guyenne, kde se spojil se Španěly a bojoval s nimi proti Ludvíku XIV. Královo vojsko sice porazil u Bleneau (1652), ale nakonec musel uprchnout do Španělského Nizozemí. Král Filip IV. jej jmenoval nejvyšším velitelem a Condé v čele nepřátelských vojsk bojoval proti své vlasti až do roku 1659. Mazarin mu v roce 1653 nabídl smír, avšak Condé mu nedůvěřoval a pokračoval v odboji. V Paříži byl proto poté odsouzen ke ztrátě hrdla a došlo ke konfiskaci jeho statků.

Po Pyrenejském míru (1659) byl však díky přímluvám španělského dvora přijat na milost a někdejší majetky i hodnosti mu byly navráceny. V následujících letech se ucházel o polskou korunu, ale tento záměr mu překazila volba +more_Sobieski'>Jana III. Sobieského za polského krále a odpor Ludvíka XIV. V roce 1668 opět v čele vojska opanoval region Franche-Comté. V roce 1672, kdy Ludvík XIV. začal válku proti Nizozemí, se Condé proslavil smělým přechodem přes Rýn. O dva roky později zastavil v nerozhodné bitvě u Seneffe poblíž Monsu postup spojených císařských a španělských vojsk na Paříž. V roce 1675 byl poslán do Alsaska, kde vedl manévrovací boje s císařskou armádou pod vedením Raimunda Montecuccolliho u Rýna.