Louis-Auguste-Victor de Ghaisnes de Bourmont

Technology

12 hours ago

Author

Louis-Auguste-Victor de Ghaisnes, comte de Bourmont (2. září 1773 na zámku Bourmont v kraji Anjou - 27. října 1846 tamtéž) byl francouzský státník, maršál a pair.

Život

Bourmont byl při výbuchu Francouzské revoluce důstojník královské gardy a emigroval se svým otcem. Sloužil jako pobočník prince de Condé, ale roku 1794 se vrátil do Francie, aby ve Vendée bojoval proti revoluci. +more Jako velitel chouanů dobyl roku 1795 Le Mans. Roku 1796 uprchl do Londýna, ale roku 1799 se vrátil zpět do Vendée a opět bojoval proti revoluci.

Po 18. brumairu se přidal k Napoleonovi, ale po atentátu v ulici sv. +more Nikase 24. prosince 1800 byl jedním z podezřelých. Roku 1803 byl zatčen a uvržen do citadely v Besançonu, odkud ale roku 1805 uprchl do Portugalska. Prostřednictvím generála Junota se smířil s Napoleonem a roku 1808 odešel s Muratem do Neapole, kde vstoupil do tamní armády jako plukovník a brzy nato povýšil na brigádního generála. V taženích v letech 1813 a 1814 se vyznamenal při několika příležitostech, zejména u Drážďan a hlavně při obraně Nogantu roku 1814, za což byl povýšen na divizního generála.

Dne 31. března 1814 přešel k Bourbonům a obdržel velení 6. +more divize v Besançonu. Po Napoleonově návratu z Elby převzal od něho velení 2. divize Moselské armády ve Flandrech. V předvečer bitvy u Ligny, poté co se účastnil závěrečné válečné porady a byl seznámen s Napoleonovými bojovými plány a pokyny, přešel 15. června 1815 ke spojencům, což Napoleona výrazně oslabilo. Po návratu Bourbonů se Bourmont neblaze angažoval při odsouzení maršála Neye a poskytl důkazy, které vedly k Neyově popravě.

Jako velitel intervenční armády ve Španělsku roku 1823 porazil konstitucionalisty u San Lucar la Major, obsadil Sevillu a po pádu Cádizu převzal vrchní velení v Andalusii. 6. +more října 1823 byl jmenován pairem. Pro nepřiměřenou ostrost byl roku 1824 povolán ze Španělska zpět do Francie a roku 1829 byl jmenován v Polignacově vládě ministrem války. Roku 1830 se stal vrchním velitelem alžírské expedice. Obratně vedenou operací přinutil město 5. července kapitulovat a již 22. července obdržel maršálskou hůl. Po červencové revoluci se vzdal veškerých funkcí a odjel do Anglie k vypuzené královské rodině. Odmítl přísahu Ludvíku Filipovi a byl roku 1832 vyškrtnut z armády a horní sněmovny. Krátce velel roku 1833 oddílům Doma Miguela v Portugalsku a radou podporoval karlisty ve Španělsku.