Louis Kahn

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Dháce Louis Kahn (rodným jménem Leiser-Itze Schmuilowsky) (20. února 1901, Kuressaare, ostrov Saaremaa, Estonsko - 17. března 1974, New York, USA) byl americký architekt, profesor na Yale University a University of Pennsylvania. Jde o představitele architektury brutalismu 20. století.

+more images (3)

Biografie

Dětství

Salk Institute, La Jolla, Kalifornie Louis Isadore Kahn se narodil roku 1901 na ostrově Saaremaa v Estonsku. +more Pocházel ze tří dětí, otec sloužil v carské armádě a po svém propuštění se živil jako umělecký řemeslník. Matka byla harfenistka. Rodina roku 1905 emigrovala do Spojených států a usadila se ve Filadelfii. Pocházel ze skromných poměrů. Otec se kvůli nemoci zad nemohl věnovat své profesi, proto rodina žila z toho, co matka vydělala jako krejčová v textilním průmyslu.

Kariéra

Dháce Mladý Louis se již ve škole projevoval jako znamenitý kreslíř a měl i mimořádné hudební nadání, nicméně rozhodl se pro studium architektury. +more Když si vydělal nějaké peníze, začal studovat na University of Pennsylvania ve Filadelfii pod vedením profesora Paula P. Creta (192)-1930), původně profesora École des Beaux Arts v Paříži, a také profesorů Zantzingera, Boila a Medara (1930-1932). Po studiích procestoval Evropu a poté si v roce 1937 otevřel ve Filadelfii svůj vlastní ateliér. Počátkem 40. let uzavřel partnerství s Georgem Howem a Oscarem Stoneverem. Jeho rané práce nejsou příliš známé a ani nikterak hodnotné. V roce 1947 přijal nabídku přednášet na Yale University v New Havenu, kde společně s Douglasem Orrem navrhl přístavbu galerie výtvarného umění (1951-1953). Když byl po deseti letech jmenován profesorem University of Pennsylvania ve Filadelfii, rád se vrátil do města, se kterým se vždy cítil svázaný. V poslední třetině života Louise Kahna jeho reputace radikálně vzrostla a zařadil se mezi prominentní architekty své doby. Zakázky přicházely z celé Ameriky i z Asie; rozsahem od malých židovských rituálních lázní po návrh hlavního města Bangladéše. Kahn se každému dílu věnoval se stejnou mírou starostlivosti a intenzity. Instituce, které se věnovaly výuce anebo výzkumu, považoval za výjimečná místa, protože se tam spojovaly individuální i společenské aktivity, které měla architektura reflektovat. Nazýval je „domy inspirací“, což mu přineslo v 60. letech několik zakázek v této oblasti. V roce 1963 dostal zakázku na plán pro Dháku, hlavní město Bangladéše, tehdy ještě Východního Pákistánu, konkrétně pro dháckou vládní čtvrť Sher-e-Bangla Nagar. Až do roku 1971 vyučoval na University of Pennsylvania ve Filadelfii. Uznání, které odpovídalo jeho významu architekta, učitele a teoretika, se dočkal až v posledních letech života. V roce 1966 mu byla v Museum of Modern Art v New Yorku uspořádána velká výstava a podobná se konala roku 1969 v Curychu. Dostal zlatou medaili od American Institute of Architects a v roce 1971 od Royal Institute of British Architects (FRIBA).

Poslední okamžiky

Indian Institute of Management Ahmedabad V březnu 1974 naposled odcestoval do Indie. +more Tehdy často cestoval do Teheránu, Tel Avivu, Dháky, Paříže, Bruselu a jiných měst. Zřejmě i to přispělo k jeho velkému fyzickému vyčerpání. Po návratu z Indie podlehl Louis Kahn 17. března 1974 na toaletě newyorské stanice Pennsylvania Station infarktu myokardu. Jelikož měl u sebe jen telefonní číslo své kanceláře, nemohla policie nikoho přes víkend zastihnout, a tak až po třech dnech jej žena našla v seznamu nalezených neznámých osob v New Yorku a musela ho identifikovat. Po jeho smrti vyšlo najevo, že navzdory množství projektů, které realizoval po celém světě, byla jeho kancelář zadlužena. Nikdy neměl zájem o výnosnou práci, vždy se prací zabýval tak dlouho, dokud nevyhovovala jeho nárokům, bez ohledu na náklady a termíny. Dluhy však byla nakonec uhrazeny díky tomu, že stát Pensylvánie odkoupil jeho skici a výkresy.

Osobní život

Kimbell Art Museum Zatímco Kahnův architektonický odkaz je nekompromisním hledáním pravdivého a jasného, jeho osobní život byl plný tajemství a zmatku. +more Kahn měl vztah se třemi různými ženami. Roku 1930 se oženil s Ester Israeli. Roku 1945 začal spolupracovat a navázal vztah s Ann Tyng, s níž vypracovával různé modely konstrukcí ze sériových strukturních prvků, které našly uplatnění v plánech pro studentské internáty ve Filadelfii. S Harriet Pattison měl syna Nathaniela Kahna, který natočil biografický dokumentární film Můj architekt Louis Kahn (My Architect: A Son's Journey) a ten byl nominován na Oscara. Odhaluje v něm neuvěřitelnou krásu monumentálních staveb svého otce a vtahuje nás tak hluboko do své rozvrácené rodiny, kde nám odhaluje svět předsudků, intrik a pomluv, které pronásledují rodiče i jejich děti.

Odkazy

Reference

Literatura

Hollingsworth M. , Architektura 20. +more století. Columbus 1993, s. 122-125. * Haas F. , Architektura 20. století. Státní pedagogické nakladatelství Praha 1978, s. 536-545. * Prinaová F. , Demartiniová E. 1000 let architektúry. Slovart Praha 2006, s. 340. * Ungresová L. , O architektech - životy, díla, teórie. Slovart Praha 2006, s. 255-274. * Giurgola R. , Mehta J. , Louis I. Kahn. Verlag für Architektur, Zürich und München 1975. * Gössel P. , Leuthäuserová G. , Architektura 20. století. Taschen 2003, s. 257-258, 419-420.