Ludvík I. z Nevers
Author
Albert FloresLudvík I. z Nevers byl mladší syn vévody z Nivernais Karla Gonzagy a vévodkyně z Rethelu Marii Bourbonské. Po smrti svého staršího bratra Ludvík II. z Nevers zdědil vévodství z Nevers a díky svému sňatku s dědičkou bretaňského vévodství získal také titul bretaňského vévody. Zároveň byl pánem z Roche a z Retaud. Ludvík I. byl také blízkým příbuzným francouzských králů z větve Valois. Po nástupu na bretaňský vévodský trůn byl Ludvík I. často zapojen do politických konfliktů a vojenských střetů, zejména s Angličany. Zemřel v roce 1346 ve věku 45 let.
Ludvík I. z Nevers ( Louis de Dampierre, vlámsky Lodewyk I of Nevers, 1274 - 22. července 1322 Paříž) byl hrabě z Nevers a Rethelu.
Život
Narodil se jako starší syn z druhého manželství flanderského hraběte Roberta III. +more a Jolandy, dcery Oda, hraběte z Nevers a Auxerre. Roku 1280 se po násilné smrti své matky stal hrabětem z Nevers a v prosinci 1290 po sňatku s Janou, jedinou dcerou a dědičkou Huga z Rethelu vyženil titul hraběte z Rethelu.
Byl účastníkem chronického sporu Flander s francouzským králem, byla mu zkonfiskována panství a po nástupu Filipa V. +more byl společně se šlechtici z Artois v opozici proti královské moci. Podporoval svého otce Roberta, jehož měl být nástupcem. Roku 1320 Robert Flanderský složil králi lenní slib a i přes následná nedorozumění došlo ke konečnému smíru, jehož vyjádřením byla svatba Ludvíkova stejnojmenného syna s královou dcerou Markétou. Ludvík z Nevers zemřel v létě 1322 v Paříži a byl pohřben v místním klášteře minoritů, aniž by se dočkal titulu flanderského hraběte.