Lumír (bájný pěvec)

Lumír je bájný pěvec, který se objevil v 19. století v Rukopisu královédvorském („nalezen“ 1817) v epické básni Záboj (O velikém pobití). V básni, pojednávající vypráví o vítězství Záboje a Slavoje nad německým Luďkem, je zmínka o bájném pěvci Lumírovi, který svým zpěvem pohnul Vyšehradem i celou vlastí.

Zmínka v Rukopisu královédvorském

V přepisu novočeským pravopisem dle Endersova kritického vydání z roku 1993 v nakladatelství Neklan): "Aj, ty Záboju, ty pěješ srdce k srdcu piesňú z střěda hořě jako Lumír; ký slovy i pěniem bieše pohýbal Vyšehrad i vsie vlasti! Tako ty mě i vsiu bratř.

Znění v jubilejní brožuře Městské knihovny v Praze roku 2011, s odlišným frázováním, interpunkcí a rozdělením do veršů: Aj, ty Záboju, ty pěješ srdce k srdcu pěsňú z střěda hořě. Jako Lumír, ký slovy i pěniem bieše pohýbal Vyšehrad i vsie vlasti, tako ty mě i vsiu bratř.

Ohlasy

Díky autoritě Františka Palackého, který věřil v pravost Rukopisů, se postavy z Rukopisů staly součástí obrozenci oslavované národní minulosti. Lumír se dostal roku 1851 do titulu literárního časopisu Lumír a skupina literátů kolem tohoto časopisu se nazývala Lumírovci. +more Josef Václav Myslbek vytvořil pod vlivem Mánesových kreseb sousoší Lumír a Píseň (Lumírova píseň), které bylo osazeno roku 1888 jako první ze čtyř sousoší na pylonech Palackého mostu v Praze (pravá strana ve směru od Palackého náměstí). V pylonech byly budky výběrčích mýtného, jedna z jejich lidových přezdívek byla proto „lumíři“. Za druhé světové války byly sochy poničeny, opravené sochy či jejich kopie byly kolem roku 1947 umístěny do Vyšehradských sadů. Po Lumírovi jsou v Praze na Vyšehradě pojmenovány Lumírova ulice a Lumírovy sady.

Vlastenský slovník historický od Jakuba Malého z roku 1877 v postavě Lumíra viděl podobnost s řeckým Orfeem a vyvozoval z toho sourodnost staré kultury slovanské se starořeckou v šedém pravěku.

Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov zasadil českého pěvce Lumíra v roce 1890 do opery Mlada, jejíž liberto napsal Viktor Alexandrovič Krylov. Námět opery s psychologickým kontextem čerpá ze staré historie Pobaltských Slovanů. +more Lumírův part v opeře je altový. Lumír a Češi vystupují ve druhé scéně druhého aktu s písní „Vy čto za ljudi“. Češi s Lumírem v čele se přišli modlit k Radegastovi a postěžovali si na to, že se jim do dědiny násilím vloupal cizinec, který jim přikázal uctívat cizí bohy a chce zavádět svoji teftonskou pravdu, avšak Češi u něj pravdu hledat nepotřebují, protože svatou pravdu mají už dávno, přinesenou přes tři řeky od Tater.

Postavy českých bardů Záboje, Slavoje či Lumíra se objevily v řadě realizovaných i nerealizovaných českých oper či nezhudebněných libret. Eliška Krásnohorská napsala roku 1870 libreto Lumír, který nebylo zhudebněno. +more Některé z těchto postav se objevily i v operách Záboj J. L. Zvonaře (1862), Záboj E. Chvály (1905-1909), Vanda A. Dvořáka (1876), Šárka L. Janáčka (1887), Nastolení Libušino R. Zamrzly a v nezhudebněných libretech Záboj G. Pflegra Moravského (1871) či Kněžna Libuše E. Destinnové (1913).

V opeře Sasíci v Čechách aneb Marnost bojů proti RKZ s podtitulem „poslední vlastenecká opera“ (v rámci cyklu Bušení do železné opony VII. uvedlo Stavovské divadlo 16. +more května 2004, autoři libreta Miroslav Pudlák a Lukáš Jiřička). V tomto díle se vlastenecky smýšlející skladatel Foltýn neúspěšně pokouší vytvořit vlasteneckou operu, jejíž postavy však v jeho bytě ožijí a Lumír, Foltýnův dvojník, skladatele zabije.

František Ringo Čech napsal v roce 1986 (publikován divadelní videozáznam z roku 1991, v roce 1990 vydáno knižně jako román) komedii Dívčí válka. V tomto díle je božský pěvec Lumír homosexuální, stojí mezi oběma bojujícími tábory a nakonec je obětován pro nastolení míru a končí v náručí spokojené Vlasty.

Podle několika článků v Encyklopedii Prahy 2 po ukončení dívčí války Lumír odmítl zazpívat vítězným mužům oslavnou píseň a místo toho zapěl o slavném Vyšehradu, nad kterým se vznáší duše kněžny Libuše. Poté zlomil svůj nástroj a navždy opustil Vyšehrad. +more Toto pojetí Lumíra jako feministy je nejspíše další moderní mystifikací (nebo vychází z komedie Františka Ringo Čecha); v Rukopisech se jméno Lumír vyskytuje pouze jednou ve výše citovaném kontextu.

Reference

Externí odkazy

[url=https://encyklopedie. praha2. +morecz/osobnost/2152-lumir]Lumír[/url], Encyklopedie Prahy 2 * Jakub Malý: Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. Heslo „Lumír“, strana 463. [url=https://cs. wikisource. org/wiki/Vlastensk%C3%BD_slovn%C3%ADk_historick%C3%BD/Lum%C3%ADr]On-line dostupné[/url] na Wikizdrojích.

Kategorie:Postavy českých pověstí Kategorie:Čeští zpěváci