Cesko.wiki Lužany (okres Jičín)
Author
Albert FloresObec Lužany se nachází v severovýchodní části Čech v okrese Jičín v Královéhradeckém kraji. Správní území obce se rozkládá na jednom katastrálním území o celkové výměře 1 249 ha. V obci žije obyvatel ve více než 210, převážně rodinných, domech. Přirozenou spádovou obcí je město Jičín, která je současně sídlem obecního úřadu obce s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Město Jičín je vzdáleno 11 km. Dalšími spádovými obcemi je 10 km vzdálené město Nová Paka a 9 km vzdálené lázeňské město Lázně Bělohrad. Obec Lužany leží zhruba uvnitř trojúhelníku tvořeného těmito obcemi. Obec se nachází na přechodu Jičínské pahorkatiny a Krkonošského podhůří (severní část obce s nejvýše položeným místem obce Na Zámcích 451,3 m n. m.). Průměrná nadmořská výška území činí 310 m n. m., nejnižší bod katastrálního území je v jihozápadní části v obce v nadmořské výšce 292,2 m n. m. (Hájek). Územím obce protéká několik menších vodních toků, a to na severu potok Studénka, který se za vodní nádrží Marešák vlévá do Úlibického potoka. Ve střední a jižní části obce teče potok Lužanka. Oba toky se dále vlévají do Cidliny. Na území obce se nachází menší vodní nádrž, která je napájena především srážkovými vodami. Obec je známa zejména sadovnictvím, rekreačním areálem u rybníku Marešák a každoročními motocyklovými srazy pořádnými v rekreačním areálu. Obec je členem dvou spolků. Jedná se o dobrovolný svazek obcí Lázeňský mikroregion, který sdružuje obce podhůří Krkonoš. Jeho cílem je koordinování celkového rozvoje mikroregionu a společná propagace území. Obec je dále členem místní akční skupiny [url=https://www.masbcr.cz]MAS Brána do Českého ráje[/url]. Jedná se o sdružení místních samospráv, podnikatelů a neziskových organizací, jejichž cílem je zapojit obyvatelstvo maximálně do dění v regionu a poskytnout mu možnost aktivně se účastnit na přípravě a realizaci plánů vycházejících ze zpracovaných strategických dokumentů.
Historie
Současný ulicový tvar obce a její délka převyšující čtyři kilometry jsou výsledkem spojení původně nejméně tří částí. Jižní část byla situována při Hradecké cestě, spojující Hradec Králové s Turnovem, střední část v okolí kostela a horní část pod hradem Mokřice. +more Název obce je nejčastěji odvozován od luhu, lužního lesa a jeho obyvatel - lužanů. Další etymologickou možností je pak výklad od slova lúže, tj. louže, případně od příslušníků kmene Lučanů, kteří se zde mohli usídlit po jejich porážce od Přemyslovců v bitvě u Turska. Naší obci Lužany je historiky přisuzována první písemná zmínka o Lužanech, datovaná do roku 1052, v listině připisované Břetislavu I. Tato však byla sepsána až počátkem 12. století v souvislosti s pokáním, které bylo uloženo knížeti Břetislavovi I. za jeho vpád roku 1039 do Polska, odkud z Hnězdna přenesl do Prahy ostatky svatého Václava a dalších světců. Bylo mu uloženo zřízení kapituly ve Staré Boleslavi, kdy mezi dary kapitule jsou uvedeny mj. Dětenice s lesem a Lužany, psané Lusas. Tehdy to byla pravděpodobně poslední osada na okraji rozsáhlého pomezního hvozdu táhnoucího se až k zemským hranicím. Pozdější, již důvěryhodné písemné zprávy o Lužanech, jsou z let 1143, a další o více než sto let později, z roku 1255. Zpráva o lužanské plebánii (faře) pochází z 24. března 1355, v té době byly Lužany majetkem Zbuda z Lužan. Nedílně historicky spjat s Lužany je hrad Mokřice, jenž se nachází se severně od Lužan, směrem k silnici č. I/16, nad potokem Studénka. Z něho jsou dnes vidět už pouze příkopy, valy po okružní hradbě a z terénu částečně vyčnívající zdi vlastního hradu, jenž je cca do výšky podlah druhého patra zasypán sutí. K hradu navazovalo severozápadně rozsáhlé předhradí, pod hradem byly vybudovány tři rybníky, přes hráz prostředního z nich vedla přístupová cesta k hradu. Zanikl pravděpodobně na přelomu 15. a 16. stol. Písemné historické prameny o Mokřici téměř mlčí. První písemná zmínka o jeho majiteli, nikoliv hradu samotném, Zbislavu z Mokřice je z roku 1323. Dalším z držitelů byl Jan z Mokřice, jehož manželkou byla Lída z Lužan, pravděpodobně dcera Janka z Lužan. Po smrti Janově a Lídy připadla odúmrť králi, který ji postoupil výprosníku Vilému Krušinovi z Lichtemburka. Tento ji poté roku 1464 postoupil Janu z Konecchlumí, ačkoliv se svých majetkových práv domáhali tehdejší držitelé Mikuláš a Jiřík z Mokřice. Jak tito dva skončili, není známo. Nelze vyloučit, že svá práva a majetek bránili se zbraní v ruce. K hradu v té době patřily některé kmecí dvory v Lužanech, dvůr poplužní Mokřice a dva dvory kmecí pusté. Lužany byly rozděleny na nakolik samostatných panství, na nichž se postupem času v 16. století vystřídali různí vlastníci. Nejdéle držel část Lužan právě rod Konecchlumských z Konecchlumí, až do roku 1593, kdy tzv. Pavlatovský dvůr prodal Mikuláš Konecchlumský Janu Jiřímu Kulemu z Chotče. Mikuláš byl bratrem Viléma Konecchlumského popraveného na Staroměstském náměstí v Praze roku 1621 za účast na stavovském povstání. Ten se určitý čas psával, jakož Vilém Konecchlumský z Konecchlumí, na mlýně v Lužanech. Z dalších rodů to byli např. Kameničtí z Vitiněvsi, Králové z Dobré Vody, Libákové z Radovesic, Lickové z Rýzmburku, páni z Oujezdce a Kounic, Vojičtí a další. Roku 1584 se majiteli části Lužan stává Jaroslav ze Smiřic na Kostelci. Za panování jeho rodu dochází ke spojení několika vlastnických dílů Lužan. Tyto majetky se staly součástí panství Kumburk-Úlibice. Dědictví po Smiřických se nečestným způsobem, stejně jakož i jiných majetků, zmocnil Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna. Po smrti Valdštejnově, bylo panství postoupeno polnímu maršálku hraběti Rudolfovi z Tiefenbachu. Po jeho smrti roku 1653 spravovala panství vdova Marie Eva Alžběta, rozená ze Šternberku do úmrtí roku 1676, kdy dle závěti zdědil majetek Kumburk-Úlibice Jan Norbert ze Šternberku. Šternberkové prodali panství roku 1710 hraběti Janu Josefovi z Trauttmansdorfu, jehož rod jej posléze držel do počátku 20. stol.
Služby
Po pravé straně silnice z Lužan na Špici se rozkládá rybník Marešák, s rozlohou cca 3,5 ha, s hrází výšky 6 m. Rybník byl původně vystavěn jako retenční nádrž v roce 1964, určená k závlaze polí. +more Název dostal po p. Antonínu Marešovi, který stál za jeho zrodem. Nádrž začala být využívána ke koupání, později ke stanování. Postupem času se okolí proměnilo v rekreační oblast s chatkami, chatami, zděnými toaletami, sprchami a dalším vybavením. Dominantou oblasti je dřevěná koliba. Návštěvníci zde mají možnost koupání, rybaření, houbaření, vyjížděk na kolech, je zde volejbalový a tenisový kurt, pro děti je k dispozici hřiště. Občerstvení je zajištěno přímo v kempu, v restauraci Koliba a také ve stáncích, rekreanti mají možnost si nakoupit v nedalekém obchodě. Nabízí se i návštěva hospody Septik, nacházející se v příjemném zátiší, se stylovým venkovním posezením u rybníčku. Od roku 1998 jsou v autokempu pořádány vyhlášené motosrazy, které mají vysokou úroveň a návštěvnost.
Pamětihodnosti
Kostel svaté Máří Magdaleny Ve středu obce se nachází kostel zasvěcený sv. Maří Magdaléně s farou. +more Jednolodní dispozice kostela je orientována k jihovýchodu. V jejím čele se nachází hranolová věž s hlavním vstupem; chrámová loď, cca 23 m dlouhá a 13 m široká, je zaklenuta plochou zrcadlovou klenbou. Půlkruhové presbyterium s valenou klenbou je zakončeno konchou (lasturou) vyplněnou třemi trojbokými výsečemi. Současní podoba kostela pochází z let 1797 - 1800, kdy byl původní kostel s dřevěnou věží přestaven v klasicistním slohu dle plánů J. Thomy. V kupoli věže jsou v současnosti z původních čtyř umístěny dva zvony - velký a malý umíráček. Velký zvon pochází z roku 1778. Ve spodní části má zvonařsky oblíbený latinský nápis „Fulgure et tempestate libera nos Domine Jesu Christe," tj. „Od hromobití a blesků ochraňuj nás Pane Ježíši Kriste". Vnitřní zařízení pochází vesměs z 2. poloviny 19. století. Kostel má i varhany, které roku 1869 postavil pražský varhanář Karel Vocelka. Varhany byly v roce 2017 opraveny varhanářem Radomilem Rejškem, který je po letech zprovoznil. Kostel prošel poslední dobou rekonstrukcí, je na něm nová fasáda a střecha na věži. Rovněž kostelní hodiny jsou plně funkční a kostelní zvon každou půlhodinu oznamuje přesný čas. Kostel nyní spadá pod farnost Železnice.
* Zbytky tvrze Mokřice se zaniklými rybníky
* Sousoší před kostelem Před kostelem u nově vydlážděné přístupové cesty stojí zrenovované sousoší, v jehož střední části, na vyvýšeném podstavci je na kříži ukřižovaný Ježíš Kristus, po jeho levé straně stojí sv. Václav ve středověké zbroji s praporem a štítem s vyobrazenou svatováclavskou orlicí. +more Na straně pravé sv. Jan Nepomucký s palmovou ratolestí a krucifixem. Ve středovém zrcadle je vložena deska s nápisem: Vždyť jsou lid můj synové nezapírající Boha: a tedy učiněn jest jim Spasitelem. Isaiaš 63. 8.
* Socha sv. Vojtěcha V dolní části obce je před čp. 32 socha umístěna socha druhého z hlavních patronů české země - sv. Vojtěcha, pocházející z roku 1781.
* Ukřižovaný (u křižovatky silnice II/501) U křižovatky před bývalým hostincem Marijánky je v ohrádce z dřevěného plůtku a pískovcových kvádrů kříž s Ježíšem. Přední část soklu vyplňuje reliéfně pojatá celá postava P. +more Marie. Na dřík navazuje vlastní plastika Ukřižovaného, z jejíž paty vystupují reliéfně voluty, a v jejich středu je umístěna lebka s kostí. Socha je datována v roce 1786 a jedná se o nejstarší sochu v obci. Nedaleko je umístěna dřevěná zvonička, kterou nechal zhotovit v roce 1878 Josef Končinský.
Osobnosti
Narodil se zde Josef Končinský (1832-1910), středoškolský profesor a překladatel z řečtiny.