Cesko.wiki Můj první den na novém pracovišti
Author
Albert FloresMůj první den na novém pracovišti je téma televizního cyklu Bakaláři, který pro vysílání v roce 1977 připravilo ostravské studio Československé televize. Podle námětů televizních diváků napsal scenárista Vladimír Kotmel tři televizní povídky: Silo, Telefon a Transfúze. Režisérem pořadu byl Václav Hudeček. Součástí pořadu bylo i vylosování pěti čísel Matesa.
Povídka Silo
Obsazení
Povídka Telefon
Obsazení
Synopse Mladý inženýr Martin Bouda (Tomáš Töpfer) nastupuje po škole do svého prvního zaměstnání v projekční kanceláři. Kolegové z kanceláře mu na uvítanou ihned připraví několik žertíků ve formě výzvědných telefonátů, ve kterých předstírají kádrováka, závodního lékaře nebo mzdovou účetní a zjišťují osobní informace např. +more o tom, zda je ženatý, kolik má dětí, zda umí plavat nebo hrát na nějaký hudební nástroj, jak velkou má hlavu nebo zda má mandle nebo mu namluví, že se stala chyba a jeho nástupní plat je ve skutečnosti vyšší. Poté, co Bouda zjistí, že si z něj zaměstnanci podniku dělají legraci, tak následujícímu volajícímu vše od plic vyčte. Avšak tentokrát byl telefonát skutečný a hned vzápětí volá sám ředitel podniku, aby se Bouda dostavil k němu do kanceláře. Kolegové se nováčkovi omlouvají, avšak jeden z nich (ten, který se žertíků na Boudu neúčastnil) připraví i pro ně jeden malý ostrý žertík ve formě připínáčků na židlích.
Povídka Transfúze
Obsazení
Tvůrci pořadu
Technické údaje
Premiéra: 30. červenec 1977 (I. program Československé televize) * Studio: Ostrava * Barva: černobílý * Jazyk: čeština * Délka: cca 75 minut
Z dobového tisku
Recenzent v Tvorbě (32/1977) ostravské vydání Bakalářů zhodnotil takto: „Ostravští Bakaláři (. ) mile překvapili. +more Všechny tři příběhy obsahovaly dramaticky nosné dějové zápletky, které v scenáristickém zpracování Vladimíra Kotmela nepostrádaly přesvědčivost ani situační působivost. Nápad s pohotovou konferenciérkou, jež jednotlivými epizodami volně prochází a na vhodných místech jejich průběh vtipně glosuje nebo doplňuje o další souvislosti, čímž celý program stylisticky sjednocuje, patřil ke stejně šťastným jako ten, na jehož základě byla realizace svěřena zkušenému pražskému režisérovi Václavu Hudečkovi, který snímek natočil se zjevnou řemeslnou rutinou a žánrovou vybroušeností. Problémem však i nadále zůstává závěrečná beseda s autory použitých námětů, která má s atmosférou předchozího programu většinou pramálo společného a působí zcela izolovaně. Bylo by záslužné, kdyby se zainteresovaným scenáristům podařilo vymyslet způsob, jakým tuto sekvenci nápaditěji využít a organicky ji začlenit do kontextu uvedených dramatických příběhů. “.