Magnentius

Technology

12 hours ago

Author

Flavius Magnus Magnentius (kolem 303, Ambianum - 10. srpna 353, Lugdunum) byl římský vojevůdce a vzbouřenec proti císaři Constantovi. Od 18. ledna 350 až do své sebevraždy v roce 353 ovládal západní polovinu římské říše.

Původ a kariéra

Magnentius byl napůl barbarského původu - po otci měl britské, po matce francké kořeny. Vychován byl spolu se svým bratrem Decentiem jako pohan a tradičním bohům zůstal věrný po celý život. +more Ze soudobých zpráv není jasné, kdy a za jakých okolností vstoupil do armády, ve vojenských strukturách však udělal rychlou kariéru, naposledy v hodnosti protectora a comita rei militaris. Jeho manželka Iustina pocházela z rodiny místodržitele v Picenu, senátora Iusta. Svazek zůstal bezdětný, údajně pro Iustinino mládí (děti měla Iustina až se svým druhým mužem císařem Valentinianem I. ).

Revolta a uchvácení moci

Na přelomu let 349 a 350 se v armádě projevovala silná nespokojenost s vládou císaře Constanta, syna Konstantina Velikého, který spravoval západní provincie římské říše. +more Vytvořily se podmínky pro spiknutí a násilný převrat, jehož organizace se ujal Constantův comes rerum privatarum Marcellinus. Magnentius se jím nechal přesvědčit, aby přijal purpur, a 18. ledna 350 byl v Autunu proklamován za císaře. Constanta, jehož všichni opustili, brzy nato dopadl a zabil oddíl lehké jízdy v předhůří Pyrenejí.

V západních provinciích dosáhl Magnentius rychlého uznání, v neposlední řadě díky své náboženské toleranci. Dal obsadit Itálii a spolu se svým bratrem Decentiem nastoupil konzulát. +more Jeho snahy, aby převrat akceptoval východní císař Constantius II. (Constantův bratr), neuspěly - Constantius naopak přerušil válku s Persií a chystal se vytáhnout na západ. Počátkem roku 351 jmenoval ohrožený Magnentius bratra Decentia caesarem.

V boji s Constantiem II. dosáhly Magnentiovy legie v létě 351 několika úspěchů, avšak v bitvě u Mursy +more_září'>28. září byly rozhodně poraženy. Magnentius se stáhl do severní Itálie, aby zde shromáždil novou armádu, roku 352 byl ale nucen uprchnout do Galie. Po další porážce v roce 353 spáchal vzhledem k bezvýchodné situaci sebevraždu.