Cesko.wiki Mandora (nástroj)
Author
Albert FloresMandora je online nástroj určený pro vytváření a správu digitálních produktů. Tento nástroj umožňuje uživatelům vytvářet webové stránky, mobilní aplikace, interaktivní hry a další digitální produkty bez nutnosti programování. Mandora poskytuje širokou škálu funkcí a nástrojů, které umožňují uživatelům snadno vytvářet a upravovat své digitální produkty. Nástroj je vhodný pro začátečníky i profesionály v oblasti digitálního designu, protože umožňuje rychlou a snadnou tvorbu produktů bez nutnosti pokročilých dovedností v programování. Mandora je populární platforma mezi tvůrci digitálních produktů, kteří využívají jeho nástroje pro vytváření a správu svých projektů.
Mandora je loutna s altovým laděním. To během vývoje procházelo změnami. Někdy se tento středověký hudební nástroj označoval i jako mandola. Má o něco menší velikost než loutna a pravděpodobně je předchůdkyní maličké mandolíny.
Příbuzným středoevropské mandory je tradiční ukrajinský loutnový strunný nástroj podobný kytaře kobza.
Mandolína
Mandolína je sopránový nástroj řazený mezi drnkací mandolové nástroje, mezi něž dále patří mandola a mandolóna. Ty v 16. +more a 17. století vznikly v Itálii z mandory a panduríny. Takto však o vzniku mandolíny jako důsledku vývoje loutny a mandory uvažují jen někteří badatelé. Podle jiných byla do jižní Evropy přivezena z Persie.
Název středověkého nástroje mandory se později přenesl na mandolu - zvětšenou neapolskou mandolínu se čtyřmi dvojsborovými strunami, jež jsou naladěny o oktávu níže, než je ladění strun mandolíny. Mandola je jedním z nástrojů ve skupině mandolín určených pro hlubší polohy, vyvinutých z toho důvodu, že ladění původní mandolíny bylo diskantní. +more Dalšími těmito nástroji jsou: altová mandolína - ladění violy, mandolóncello - ladění violoncella, a mandolóna, mandolone (mandora, chitarrone), která má osm dvojsborových kovových strun.
Mandora (galizona)
Klasicismus v hudbě vedl k řadě změn v obsazení hudebních nástrojů. Musely umět v celém svém rozsahu a ve všech tóninách zřetelně zahrát melodie i harmonické pasáže, čemuž loutna s mnoha sbory a laděním d-moll nevyhovovala. +more Hudebníci ve střední Evropě, kde tradice loutny žila nejdéle, se ale jejího tónu vzdát nechtěli. Z toho důvodu zde vznikla loutna se šesti sbory a kvartovým laděním s jednou tercií. Novému nástroji se říkalo mandora nebo galizona. Vzhledem k docela velké menzuře (okolo 70 cm) byl první sbor vypuštěn. Díky přidání basové struny znějící o kvartu níže na místo prvního sboru se tercie přesunula mezi druhý a třetí sbor. Takto je to i na dnešní kytaře. Výrazný a zřetelný tón opředených strun plně využívaných mandorou v basové poloze požadavkům hudebního klasicismu rovněž vyhovoval. Hra na nástroj se zjednodušila, a mandora se díky tomu a také díky jednodušší harmonické sazbě stala více dostupnou pro hudebníky z měšťanského prostředí.
Obvykle je mandora laděna s nejvyšší strunou d ́, což je o sekundu níže, než je ladění moderní kytary. Vznikla ale i basová verze naladěná o kvartu níže, jejíž nejvyšší strunou je a, s menzurou okolo 90 cm. +more Někdy se u basové mandory od zdvojených strun již upouštělo. Takový nástroj tím předjímal proměny proběhnuvší na konci 18. století u kytary. Stavba a používání mandory (galizony) se omezovaly na střední Evropu.
Oba nástroje ve svém hudebním lexikonu Clavis ad thesaurum magnæ artis musicæ (Klíč k pokladu velkého umění hudebního), který vyšel v Praze v roce 1701, podrobně popisuje Tomáš Baltazar Janovka (1669-1741). Jeho údaje jsou základním pramenným materiálem k loutnovým nástrojům. +more Tomáš Baltazar Janovka stejně jako anglický hudebník James Talbot (1665-1708) převzal část popisu nástroje s podobným názvem ale s odlišnou stavbou a původem, nazývaného colascione (třístrunný nástroj s malým tělem a s velmi dlouhým krkem). Colascione (calascione) je s galizonou chybně zaměňováno poměrně často. Ladění „Galizony neboli Colachonu“ je v Janovkově hesle uváděno stejné jako u Jamese Talbota. Na rozdíl od mandory bylo galizonu možné ostrunit sborově v unisonech a oktávách, a také jednoduchými strunami. Struny mandory, která je „o kvartu vyšší než galizona a ladí se podobně“, však byly taženy ve dvojicích. V době vydání lexikonu Clavis ad thesaurum stále ještě platilo rozlišení na menší mandory a větší galizony. Později se těchto termínů užívalo synonymně.
Nejstarší prameny se vztahem ke galizoně a mandoře podle předního mandorového badatele a hráče Pietra Prossera svědčí o tom, že nástroj zřejmě vznikl na Moravě nebo ve Slezsku. K jeho vzniku vedla nespokojenost s velkým počtem strun v té době ještě jedenáctisborové loutny.
Janáčkova akademie múzických umění v Brně v roce 2019 mezi jinými nástroji koupila i jednu mandoru: "Studenti loutny mohou experimentovat s loutnovým nástrojem, který se používal hlavně na Moravě v 18. století a byl nazýván Mandora. +more Nově mají k dispozici také renesanční loutnu. ".