Manlio Brosio

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Manlio Brosio (10. července 1897 Turín - 14. března 1980 Turín) byl italský politik a diplomat, od 1. srpna 1964 do 1. října 1971 generální tajemník NATO.

Životopis

Narodil se 10. července 1897 v Turíně Edoardu Brosiovi a Fortunatě Curadelliové. +more Během studia na Právnické fakultě Turínské univerzity byl v roce 1916 povolán do zbraně a po absolvování důstojnické kadetní školy se zúčastnil první světové války jako důstojník Alpini, během níž byl vyznamenán stříbrnou medailí za vojenskou statečnost a válečným křížem.

Po skončení konfliktu pokračoval ve studiu, které ukončil v roce 1920, a stal se blízkým spolupracovníkem Piera Gobettiho, připojil se k Italské liberální straně a Gobettiho projektu Rivoluzione liberale, díky němuž nepodporoval fašistický režim. Po varování fašistické policie v roce 1927 se distancoval od přímé politické angažovanosti, ačkoli udržoval kontakty s antifašisty, zejména s Luigim Einaudim a Benedettem Crocem, a během dvacetiletého působení Mussoliniho ve funkci premiéra pokračoval v práci advokáta.

Za druhé světové války, po uzavření příměří z Cassibile v roce 1943, se zapojil do odboje a stal se členem vojenské rady CLN jako delegát Italské liberální strany spolu s Giorgiem Amendolou (PCI), Riccardem Bauerem (PdA), Giuseppem Spatarem (DC), Sandrem Pertinim (PSIUP) a Mariem Cevolottem (DL). Mezi jeho úkoly patřilo zejména navázat spojení s tajnou vojenskou frontou plukovníka Cordera Lanzy di Montezemola.

V roce 1944 byl krátce také generálním tajemník Italské liberální strany. Na konci války byl ministrem bez portfeje v první a druhé vládě Ivanoea Bonomiho, místopředsedou rady ve vládě Ferruccia Parriho, a opět ministrem, tentokrát války, v první exekutivě vedené Alcidem De Gasperim. +more Po institucionálním referendu 2. června 1946, v němž se vyslovil pro republiku, opustil PLI, která se většinově postavila za monarchii.

Diplomatická kariéra

Amintorem Fanfananim v roce 1965 V roce 1946 zahájil svou diplomatickou kariéru jmenováním velvyslancem v Moskvě, v roce 1952 se přestěhoval do Londýna, kde podepsal známé memorandum, a poté se v roce 1955 přestěhoval do Washingtonu jako italský velvyslanec v USA, kde vystřídal Alberta Tarchianiho. +more Velvyslancem zůstal až do roku 1961, kdy se přestěhoval do Paříže.

Dne 14. června 1962 podepsal jménem Itálie spolu se svými kolegy z Belgie, Dánska, Francie, Německa, Nizozemska, Španělska, Švédska, Švýcarska a Spojeného království zakládající dokument ESRO (Evropská organizace pro výzkum vesmíru), která se v roce 1975 sloučila s ESA (Evropskou kosmickou agenturou).

Generální tajemník NATO a návrat do politiky

Dne 1. srpna 1964 se stal generálním tajemníkem NATO, prvním Italem na tomto postu, který zastával více než sedm let, do 1. +more října 1971. Několik dní před svým odchodem z úřadu mu americký prezident Richard Nixon udělil Prezidentskou medaili svobody. .

Po odchodu z NATO se vrátil do italské politiky. V letech 1972 až 1976 byl senátorem za PLI a předsedou PLI v Senátu, ve volbách v roce 1976 nebyl znovu zvolen a odešel z aktivního politického života. +more V lednu 1979 byl jmenován předsedou Italského atlantického výboru a tuto funkci zastával až do své smrti v rodném Turíně po krátké nemoci. Byl pohřben v rodinné hrobce ve Venaria Reale.