Manuel de Arriaga

Technology

12 hours ago

Author

Manuel José de Arriaga Brum da Silveira e Peyrelongue (8. července 1840 Horta - 5. března 1917 Lisabon) byl portugalský právník a politik. Stal se prvním prezidentem Portugalské republiky, zastával svůj úřad v letech 1911-1915. Byl rovněž prvním generálním prokurátorem Portugalska.

Život

Narodil se do šlechtické rodiny na Azorských ostrovech. Jeho bratranec Bernardo de Sá Nogueira de Figueiredo byl pětinásobným portugalským premiérem. +more Manuel vystudoval práva na Univerzitě v Coimbře (1860 až 1865). Zde se nadchl pro filozofický pozitivismus, demokracii a republikánství. Jeho republikánství také způsobilo roztržku mezi ním a jeho konzervativním, monarchisticky orientovaným otcem. Otec s ním přerušil styky a vydědil ho, což Manuela přimělo přivydělávat si jako soukromý učitel. Po ukončení studií pracoval jako advokát v Lisabonu. Toužil učit, ale místo na univerzitě ani polytechnice se mu získat nepodařilo. Držel se tedy zavedené advokátské praxe. K jeho klientům patřil i António José de Almeida, budoucí prezident.

Stal se členem Portugalské republikánské strany (Partido Republicano Português). Mezi republikány patřil k pragmatikům, kteří nepropadali antiklerikálnímu radikalismu a udržoval dobré vztahy s římskokatolickou církví. +more Po ustavení republiky (1910) se stal rektorem univerzity v Coimbře. Prozatímní vláda ho brzy jmenovala též generálním prokurátorem republiky. Jako jedna ze starších osobností republikánského hnutí (bylo mu již 71 let) byl 24. srpna 1911 zvolen prezidentem. O funkci dle svých slov neusiloval a přijal ji jako břímě “pro dobro republiky”.

Republikánské ideje zpočátku prezidentský úřad značně zprofánněly. Prezidentské sídlo si musel Arriaga zařídit na vlastní náklady, musel v něm platit nájem a neměl žádné státní příspěvky na dopravu ani osobního tajemníka (Arriaga proto požádal svého syna, aby plnil tuto funkci). +more Navíc ho čekala mimořádně rozjitřená společenská atmosféra. Během jeho mandátu padlo několik vlád, došlo k osmi změnám v úřadu předsedy vlády, k mnoha nepokojům v ulicích, násilným akcím proti církvi a také kontrarevolučním monarchistickým povstáním. Arriaga, znechucen tím vším, zašel tak daleko, že oznámil svůj záměr rezignovat, pokud se nepodaří dosadit koaliční nebo nestranickou vládu, která vyřeší otázku amnestie pro rebely a odluky církve od státu. Následující vláda udělila amnestii těm, kteří nebyli obviněni z násilných činů, ale s tématem odluky nepohnula. Arriaga, navíc v situaci první světové války, vložil důvěru v generála Joaquima Pimentu de Castra a pověřil ho sestavením nové vlády. Castro však za své ministry vybral sedm vojenských důstojníků. Nepovolil znovuotevření parlamentu, provedl změny volebního zákona a začal vládnout jako diktátor.

Poslanci, kteří se tajně sešli 4. května 1915 v Palácio da Mitra, prohlásili činy Arriagy a Pimenta de Castra za neplatné. +more 14. května vypuklo ozbrojené povstání vyvolané členy Demokratické strany, podporované částí námořnictva. Začala tak v podstatě občanská válka. Na obou stranách bylo mnoho mrtvých a zraněných. Pacifista Arriaga tím byl šokován a dvanáct dní po začátku povstání rezignoval na prezidentský úřad. Ve svém rezignačním dopise uvedl, že povstání je zbytečné, protože Pimento de Castro není větším diktátorem než dřívější vlády, a zdůraznil, že zákony schválené po vypuknutí první světové války tak jak tak daly vládám neobvyklé válečné pravomoci. Manuel de Arriaga byl po rezignaci nahrazen ve funkci Teófilo Bragou. Zemřel v Lisabonu o dva roky později, zlomený a nešťastný z kampaně, která proti němu byla vedena jako proti "zrádci republikánské věci". Až později byla jeho pověst zlepšena několika intelektuály a novináři, kteří vyzdvihli jeho „inteligenci, vlastenectví, toleranci a čest“. V roce 2004 byly rozhodnutím Republikového shromáždění jeho ostatky přesunuty do Národního panteonu.