Cesko.wiki Marianna Török
Author
Albert FloresMarianna Török je česká spisovatelka, překladatelka a literární vědkyně maďarského původu. Narodila se v roce 1943 v Budapešti a od roku 1949 žila v Československu, konkrétně v Bratislavě, kde také vystudovala estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Komenského. Později se přestěhovala do Prahy, kde začala pracovat v Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Török se věnovala překladům maďarských literárních děl do češtiny a také psala vlastní literární texty. Patří mezi první maďarské autorky, které začaly ve svých dílech reflektovat problematiku pomluvy, nenávisti a exilu. Její tvorba se vyznačuje kombinací literárního realismu s prvky symbolismu a modernismu. Mezi její nejznámější díla patří román "Stopy v písku" (1979), ve kterém se zabývá osudem maďarského disidenta po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Dále je autorkou románu "Zklamání" (1984), který se zaměřuje na problematiku manipulace a zneužívání důvěry. Török také přispěla do několika literárních sborníků a vydala několik studií o české literatuře. Marianna Török získala za svou literární činnost několik ocenění, například Cenu Karoliny Světlé a Cenu Jindřicha Chalupeckého. Je uznávanou postavou v českém literárním prostředí a její díla jsou často hodnocena jako cenný přínos české literatuře.
Marianna Török de Szendrő (15. července 1877 - 5. srpna 1968) byla maďarská šlechtična a druhá manželka egyptského chedivy Abbase II.
Pozadí
Marianna byla dcerou Sofie, hraběnky Vetter von der Lilie a nevlastní dcerou maďarského vynálezce Tivadara Puskáse. Většinu svých mladých let strávila v zámku Wassen na jihu Štýrského Hradce v Rakousku. +more Ve věku dvanácti let údajně psala krátké články do různých žurnálů a hrála na klavír. Její starší bratr, hrabě Józef Török de Szendrő (1873-98), se podle rakouské tradice zapsal na studium v Tereziánské akademii ve Vídni, kde se spřátelil s Abbasem Beyem, egyptským princem. Marianna a Abbas se potkali na plese pořádaném akademií. Zakrátko poté se Abbas stal vládcem Egypta. Potkali se znovu v Paříži v roce 1900, kde se do sebe zamilovali a Abbas ji pozval do Egypta.
Manželství
Z návštěvy se stal dlouhý románek, který vyvrcholil tajným sňatkem v Alexandrijském paláci Montaza, za přítomnosti dvou šejků jako svědků. Oficiální svatba se konala v únoru 1910 za přítomnosti velkého muftího, který řídil v Egyptě obřady. +more Marianna konvertovala k Islámu ještě při obřadu. Říkalo se jí Princezna 'Djavian Hanem', manželka chedívy egyptského. Abbas se rozvedl se svou první ženou Ikbal Hanem, bývalou otrokyní jeho matky.
Chedíva Ismail Paša byl posledním vládcem Egypta, který měl harém a od jeho odchodu všichni členové harému, včetně eunuchů byli propuštěni a na egyptském dvoře od té doby byla pouze jedna konkubína. Manželství bylo kontroverzní.
Marianna jako konkubína
Marriana doprovázela chedívu na jeho cestách do Turecka a po Evropě, stejně tak i v Egyptě, což bylo do té doby nezvyklé. Dvorní pravidla zakazovala ženám účast na státních večírcích, zatímco Marianna pokládala spoluúčast za samozřejmost a oblékala se na tyto akce jako muž. +more Na jedné z této akcí se jí manžel zeptal: "Miláčku, nejsi unavená. ", což šokovalo lidi, co stáli v jejich blízkosti.
Ve svých vlastních memoárech pod názvem Harém, které zveřejnila v Berlíně roku 1930, se pokusila popsat život žen ve stísněných podmínkách v sultánských a chedívských harémech. Píše, že sehrála velkou roli při návrhu paláce Tchibukli Saray, když navrhovala zahrady a palác. +more Jako členka Červeného kříže dávala útěchu obětem první balkánské války v roce 1912. Marianna hostila manželky zahraničních hodnostářů v paláci Mostorod, kde hrála na klavír. Také zinscenovala několik her, které však Abbas zakázal.
Rozvod
Marianna a Abbas se rozvedli v roce 1913. Důvodem byl Abbasův nový vztah s Georgette Mesny, zvané také Andrée de Lusange, kterou potkal v létě 1912 v Paříži. +more Vrátili se poté do Egypta společně. Andrée byla popsána jako dvacetiletá malá žena, používající hodně make-upu a reprezentující francouzský styl. Její intriky donutily Mariannu opustit palác a vrátit se do Evropy.
Pozdější život
Po rozvodu získala finanční příspěvek a nechala si své muslimské jméno. Prodávala kosmetiku ve Vídni a ve 20. +more letech účinkovala v Berlíně jako herečka. Napsala několik rozhlasových her a několik knih, jako například Návrat do ráje, Šťastná sedm, Duše a Tělo a Gulzar. Pořádala také klavírní koncerty.
Za druhé světové války žila ve Vídni a na konci války se přestěhovala do Innsbrücku, kde pracovala jako tlumočnice pro francouzskou vládu.