Marie Amálie Brazilská

Technology

12 hours ago

Author

Marie Amélie Portugalská (1. prosince 1831, Paříž - 4. února 1853, Funchal, Madeira), portugalsky: Maria Amélia Augusta Eugênia Josefina Luísa Teodolinda Heloísa Francisca Xavier de Paula Micaela Gabriela Rafaela Gonzaga de Bragança, byla princeznou z Braganzy a snoubenkou arcivévody Maxmiliána, který se později stal mexickým císařem.

Původ

Narodila se z druhého manželství brazilského císaře Pedra I. +more s princeznou Amélií z Leuchtenberku. Matka byla vnučkou bavorského krále Maxmiliána I. , jehož dcera Augusta Amálie se v roce 1806 provdala za pozdějšího prvního vévodu z Leuchtenberku a nevlastního syna francouzského císaře Napoleona I. , Evžena de Bauhernais. Otec Pedro, bývalý portugalský král a brazilský císař, přesídlil po abdikaci v roce 1831 do Francie. Přijal titul vévody z Braganzy a portugalského regenta za dceru Marii II. .

Život

Byla jedinou dcerou Petra I. +more Brazilského a jeho druhé manželky Dony Amélie. Po narození pobývala Marie Amálie s matkou a polorodými sestrami (bývalou královnou Marií Glorií a Isabelou Marií) v Paříži a po opětovném nástupu Marie na portugalský trůn přesídlily do Lisabonu. Po otcově smrti v roce 1833 žila s matkou v bavorském Seeonu poblíž Chiemsee. V roce 1850 se přestěhovaly do portugalského Lisabonu, kde se seznámila s bratrem rakouského císaře Františka Josefa I. , Maxmiliánem. I když se oba mladí lidé zamilovali a císař dal svůj souhlas k sňatku, svatba se nikdy neuskutečnila. Marie Amálie před svatbou podlehla plicní tuberkulóze. Zemřela v jednadvaceti letech na ostrově Madeira.

Marie Amálie draze milovala svého otce stejně tak jako on ji. Na smrtelné posteli řekl: "Neustále říkejte tomuto dítěti, že její otec ji tak velice miloval. +more ať na mě nezapomene . vždycky poslouchej svou matku, to jsou má poslední přání. " V časném odpoledni onoho dne (24. září 1834) Petr zemřel.

Marie Amálie se hodně učila a její motivací byl prý její zesnulý otec, často se tázala: "A byl by můj otec, který se na mě teď dívá z nebe, spokojený se svou dcerou. " Nikdy nebyla schopna zcela překonat trauma z jeho smrti, která se jí hluboce dotkla. +more O jejích citech vypovídá dopis napsaný 27. srpna 1851:.

"Byla jsem v královském paláci v Queluzu. po smrti mého otce jsem nikdy jsem tento palác neviděla znovu. +more Nic si z toho nepamatuji, absolutně nic s výjimkou místnosti, kde můj otec zemřel. Tam si pamatuji všechno. Každá věc se obtiskla do mé paměti, přestože mi v tu dobu byly pouze tři roky. S velkými emocemi jsem nyní vstoupila do této místnosti. postel . postel je stále stejná, na stejném místě, se stejnými nebesy; je tam stejné povlečení, stejné polštáře. všechno tak stejně zůstalo. běda .

Zahrada zde je nádherná; ukázali mi lesík pomerančovníků, zasazených stejný rok co zemřel otec, na jeho žádost, a strom, který můj otce sám zasadil. Hluboký smutek mě zasáhnul, když jsem rozjímala nad těmi stromy, které otce přežily a které pravděpodobně přežijí všechny z nás. +more Je to ukázka křehkosti živých bytostí. Člověk je nejkřehčí ze všech bytostí, umírá, zatímco věci které byly původně vytvořeny pro jeho pohodlí, přežívají staletí. . Ale odbočuji do svých melancholických úvah . - Marie Amálie. ".