Cesko.wiki Mark Antokolsky
Author
Albert FloresMark Antokolsky (2. listopadu 1840 Vilnius - 14. července 1902 Frankfurt nad Mohanem) byl litevský sochař židovského původu.
_by_shakko_09.jpg)
Život
Narodil se v chudé židovské rodině v litevském Vilniusu, v městské části Antokol, v době, kdy Litva byla součástí Ruského impéria. Studoval v chederu, poté se učil galanteristou, ale přešel k řezbářství. +more V řezbářské dílně byl objeven jeho umělecký talent. Studoval na Carské akademii umění v Petrohradě (1862-1868). Řada jeho soch z rané tvorby měla židovskou tematiku (Nathan Moudrý, Útok inkvizice na Židy, Talmudská debata, Židovský krejčí). V letech 1868-1870 žil v Berlíně. Zde vytvořil sochu Ivana Hrozného (1870), první dílo s ruskou tematikou, která byla zakoupena pro Ermitáž ruským carem Alexandrem II. , což vyřešilo Antokolského finanční potíže. Použil vydělaných 4000 rublů za Ivana Hrozného na koupi poloviny velkého domu ve Vilniusu, jehož druhá část patřila jeho manželce. V roce 1871 se Antokolsky přestěhoval do Itálie. Během letních prázdnin se každoročně vracel do rodného Vilniusu, kde vytvořil i některá známá díla, a kde se hlavně věnoval úpravám a dostavbě domu. Pro Vilnius připravil též pomník Kateřiny II. V Římě dokončil v roce 1872 mramorovou sochu Petra Velikého pro palác Peterhof. Mezinárodní slávu získal zvláště na Světové výstavě v Paříži v roce 1878. Poté na něj však ruský nacionalistický tisk zahájil útok s tím, že jako Žid nemá právo zobrazovat hrdiny ruských dějin nebo Ježíše. Jeho úspěch přičítali nacionalisté vlivu židovských bankéřů, hlavně barona Horace Guenzberga. Na obranu Antokolského vystoupil spisovatel Ivan Sergejevič Turgeněv a umělecký kritik Vladimir Vasiljevič Stasov. Antokolského však antisemitské útoky těžce zasáhly a plný hořkosti opustil natrvalo Rusko. V roce 1880 se usadil v Paříži, kde zůstal až do konce svého života, kromě období stráveného u jezera Maggiore v severní Itálii. V Paříži žil značně izolovaně, vytvořil zde díla jako Spinoza (1881), Mefistofeles (1884), Jaroslav Moudrý (1889), Kronikář Nestor (1889) a Jermak Timofjevič (1891). Antokolski napsal mnoho esejů o uměleckých problémech a autobiografii, která vyšla v ruském měsíčníku Vestnik Jevropy. Zemřel ve Frankfurtu, pohřben byl v Petrohradě.
Galerie
Image:MAntokolski IvanIV. JPG|Ivan Hrozný, 1871 Image:MAntokolski Death of Socrates. +moreJPG|Death of Socrates, 1875 Image:Antakolski Christ. jpg|Christ before the people, 1878 Image:MAntokolsky Angel. JPG|Anděl Image:Antakolski Yermak. jpg|Jermak Timofejevič Image:Antakolski Polovtsov. jpg|Alexander Polovcov, 1880s Image:MAntokolosky Spinoza. JPG|Spinoza, 1882 Image:Mephisto by Mark Antokolski, marble (GTG, after 1883) by shakko 09. jpg|Mephistopheles, 1884 Image:MAntokolsky Nestor. JPG|Nestor the Chronicler, 1890 Image:Antokolski_Peter_the_Great. jpg|Petr I. , Taganrog, 1898 Image:MAntokolski Mermaid. JPG|Mermaid, 1900.