Markomanské války

Fáze markomanských válek

Markomanské války lze z hlediska chronologického rozdělit na několik fází:

1. fáze (165/6-171/172) - útok barbarských kmenů na Římskou říši - konflikty se odehrávaly převážně na území říše

2. fáze (171/172-174) - obrat situace - ofenziva římské armády na nejsilnější kmeny (Kvády, Markomany a sarmatské Jazygy)

3. fáze (175-179/180) - po krátké přestávce opětovné boje, po smrti Marka Aurelia uzavřel s Germány mír jeho syn a nástupce Commodus

První dvě fáze bývají také označovány jako první markomanská válka, třetí fáze jako druhá markomanská válka. Příčiny vzniku těchto válek nejsou zcela jasné. +more Někteří autoři uvádějí, že byly výsledkem tlaku severních kmenů (Gótů), jiní zase, že byly důsledkem primitivního zemědělství a tím i nedostatku půdy. V úvahu však připadá také konflikt zájmů mezi stále se rozvíjejícími Germány a římskou říší, která se snažila zasahovat i do záležitostí v oblastech, které nebyly přímo pod její vládou. Těsně před začátkem markomanských válek byly z oblasti středního Podunají poslány některé legie na východ, aby posílily jednotky bojující v té době s Parthy. Obrana však pravděpodobně nebyla nějak výrazně oslabena.

1. fáze (165/166-171/172)

Rozmístění germánských kmenů v polovině 1. +more století Za počátek markomanských válek se považuje útok asi 6 tisíc Langobardů, Obiů a patrně i jiných kmenů (mezi nimi i Markomanů) na území římské říše v roce 165 nebo 166. Tento útok směřoval údolím řeky Moravy nebo údolím Váhu. Germáni byli odraženi, a tak poslali svého zástupce s žádostí o mír k místodržiteli Horní Pannonie (v té době Marcus Iallius Bassus).

Tento útok však nebyl ojedinělý. V létě roku 166 zaútočily barbarské kmeny také v oblasti Dácie a pravděpodobně také na Noricum a Raetii. +more I když nedosáhly žádného výraznějšího úspěchu a Římanům se podařilo situaci uklidnit, zanedlouho vytáhly do boje znovu. Nejdůrazněji si počínaly kmeny ze středního Podunají (Markomani, Kvádové a Jazygové), kterým se podařilo přes Pannonii a Noricum dostat letech 169-170 až do severní Itálie, kde vypálily město Opitergium a oblehly Aquileiu. Současně způsobily v Pannonii, Noricu a Raetii velké hmotné škody. Poničeny byly mimo jiné také důležité římské vojenské opěrné body Vindobona a Carnuntum. Přibližně ve stejné době také plenili Kostobokové Thrákii a dvě vandalské skupiny (Hasdingové a Lakringové) pronikaly do severní Dácie.

Současně došlo i k útoku v jiných částech Dunaje a celkem se této ofenzivy zúčastnilo více než 20 kmenů (někteří autoři se domnívají, že mezi nimi mohly být i kmeny slovanské, což lze ovšem jen stěží prokázat).

Římané se museli zmobilizovat a posílit svou obranyschopnost. Kvůli nedostatku financí musel dokonce Marcus Aurelius uspořádat dražbu vlastního majetku. +more Byly sestaveny dvě nové legie z obyvatel Itálie (ti již v té době do legií normálně zařazováni nebyli). Pohraniční vojenské tábory byly posilovány čerstvě odvedenými vojáky. Vážnost situace dokumentuje také fakt, že do armády byli odváděni i otroci (což se předtím stalo pouze v době, kdy Hannibal vkročil se svými vojsky do Itálie) a gladiátoři. Kromě posílení hranic museli Římané přistoupit také k budování opevnění měst ve vnitrozemí. Války s Germány v Podunají se zúčastnily legie a pomocné sbory z nejrůznějších částí říše (např. jeruzalémská X. legie či africká III. legie).

2. fáze (171/172-174)

Útok germánských kmenů v roce 170 Římanům se nakonec podařilo zmobilizovat všechny prostředky a také využít nepřátelství a rozpory, jež panovaly mezi jednotlivými barbarskými kmeny, a přejít do protiútoku. +more K tomu došlo v roce 172, kdy římská vojska poprvé překročila Dunaj. Zaútočila na Kvády a pravděpodobně ještě téhož roku je donutila uzavřít mír. V příštím roce porazili Římané Markomany. Než se však stačili obrátit proti Jazygům, Kvádové sesadili krále, kterého jim dosadil Marcus Aurelius, a spojili se s Jazygy proti Římanům. Těm se však i přesto podařilo oba sjednocené kmeny porazit a Kvádové tak museli přijmout mnohem tvrdší podmínky kapitulace, než tomu bylo v prvním případě. Římané donutili barbary, aby opustili území bezprostředně u Dunaje, přijali na svá území vojenské posádky a vydali zpět zajatce a přeběhlíky.

Vzápětí poté však přišla zpráva z východu o vzpouře syrského místodržitele (Avidius Cassius), a tak se musel Marcus Aurelius vydat na tažení na Blízký východ. Spolu s ním musela i část vojsk nedávno poražených kmenů (Markomanů, Kvádů, Naristů).

3. fáze (175-179/180)

Operace římských vojsk na severu říše v letech 171-175 Teprve po zajištění situace na východě se mohl Marcus Aurelius vrátit do Říma a oslavit své vítězství nad kmeny ze severu. +more Tato radost však netrvala dlouho. Už v roce 177 začaly boje nanovo.

Římané nejprve ujednali nový mír s Jazygy, který byl pro ně výhodnější než ten starý. Proti ostatním však museli bojovat hluboko v jejich území. +more Z té doby pochází proslulý nápis z Trenčína, který pochází ze zimy 179/180. Avšak než byly všechny boje zakončeny, zemřel 17. března roku 180 Marcus Aurelius. Místo něj nastoupil jeho syn Commodus. Ten však neměl příliš velký zájem na bojích s kmeny za Dunajem, a tak nedlouho po otcově smrti s nimi uzavřel mír. Názory na to, proč tomu tak bylo, se různí. Antičtí autoři to dávali za vinu Commodovi. Dnešní historikové se spíše domnívají, že šlo o vysílení obou stran dlouhými boji. Uzavřené mírové podmínky však nijak nenaznačovaly, že by barbarské kmeny byly v poslední fázi války pouze v defenzivě, a ani po tomto míru nenastal na hranicích klid. Commodus začal hranici na Dunaji opevňovat a dokonce platil některým kmenům za dodržování příměří.

Pravděpodobně pak byla ještě za vlády Commoda vedena jedna válka proti Germánům sousedícím s Horní Pannonií. Tato výprava nejspíše proběhla v roce 188 nebo 189.

Literatura

Cejnková, Dagmar -- Komoróczy, Balázs -- Tejral, Jaroslav. Římané a Germáni. +more Nepřátelé, rivalové, sousedé. Brno, 2003. * Droberjar, Eduard. Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě. * Oliva, P. : Pannonie a počátky krize římského impéria, Praha, 1959. * Šimek, E. : Keltové a Germáni v našich zemích, Brno, 1934. * Kolektiv autorů. Slovník antické kultury. Praha, 1974. * Herwig Wolfram The Roman Empire and Its Germanic Peoples page 43 Univ of California Press, 18 mars 2005 - 361 pages.

Související články

Markomani * Marobud

Externí odkazy

[url=http://www. marcomannia. +morecz]Výzkum stop římského vojenského zásahu ve Středním Podunají, Detašované pracoviště Dolní Dunajovice, Archeologický ústav AV ČR, Brno[/url] * [url=http://rimanevolomouci. cz/cz/stranka/vitejte. html]Římané v Olomouci[/url].

Kategorie:Války starověkého Říma Kategorie:Pravěk a starověk na území Česka Kategorie:Pravěk a starověk na území Slovenska Kategorie:Pravěk a starověk na území Rakouska Kategorie:Pravěk a starověk na území Německa Kategorie:Markomani