Max Bill

Max Bill (22. prosince 1908, Winterthur - 9. prosince 1994, Berlín) byl švýcarský architekt, sochař a designér, představitel Curyšské školy konkrétního umění.

Život

+more0'>Max Bill: Kontinuita (žula, Frankfurt nad Mohanem 1986)V letech 1924 až 1927 se vyučil jako stříbrník na Uměleckoprůmyslové škole v Curychu. Už roku 1925 byl jako sedmnáctiletý pozván na Mezinárodní výstavu moderního výtvarného umění v Paříži, kde na něj silně zapůsobila díla Le Corbusiera nebo K. S. Melnikova. 1927/1928 studoval na Bauhausu v Dessau, kde tehdy působili například Albers, Kandinskij, Klee a Moholy-Nagy.

Od roku 1929 působil jako architekt, od roku 1932 také jako malíř, grafik a designér. Roku 1931 se oženil a s hudebnicí B. +more Spoerri měl syna Jakoba. Byl členem různých uměleckých skupin a roku 1936 definoval cíle „konkrétního umění“, jehož se stal představitelem. Po nástupu nacismu v Německu pomáhal ohroženým antifašistům k útěku a brzy v 50. letech se angažoval v ochraně životního prostředí. V roce 1944/1945 začal učit na uměleckoprůmyslové škole v Curychu a spřátelil se také s F. Kupkou. Od roku 1951 spoluzakládal Vysokou školu designu v Ulmu, navrhl její budovu a v letech 1953 až 1956 byl jejím prvním rektorem. 1957 se vrátil do Curychu a v letech 1967 až 1974 působil na Vysoké škole výtvarných umění v Hamburku. V letech 1955, 1959 a 1964 se zúčastnil výstavy Documenta v Kasselu.

V letech 1961-1968 byl nestranickým členem zastupitelstva města Curychu a v letech 1967-1971 poslancem Švýcarské národní rady. Od roku 1974 žil s historičkou umění A. +more Thomasovou, s níž spolupracoval a s níž se po smrti své ženy roku 1991 oženil. Zemřel na berlínském letišti.

Dílo

Nejznámější plastiky Maxe Billa jsou masivní geometrické objekty z náročných materiálů (leštěná žula, leštěný kov), technicky dokonale provedené a komponované do architektur a veřejných prostranství. Řada z nich byla představena na souborné výstavě v Praze v květnu 1987. +more Působivé jsou i jeho štíhlé obelisky, kovové nebo betonové a pestře pomalované.

Z jeho designů se proslavila tzv. „ulmská stolička“ pro rozmanité použití, která se stále vyrábí, nebo střízlivé, technicky čisté hodinové ciferníky.

Ocenění a vyznamenání

1964: čestný člen AIA American Institute of Architects * 1968: umělecká cena města Curychu * 1979: Kulturní cena města Winterthur * 1982: Císařský prsten města Goslaru * 1988: Premio Marconi per Arte e Scienzia, Bologna * 1990: Cena Helmuta Krafta, Stuttgart * 1993: Praemium Imperiale, Tokio

Jsou po něm pojmenována náměstí v rodném Moosseedorfu a v Oerlikonu u Curychu.

Galerie

Soubor: Endlose Treppe in Ludwigshafen 02. jpg|Nekonečné schody (Ludwigshafen 1991) Soubor:Ulm Bill 088. +morejpg|Barevné sloupy (Ulm) Soubor:Junghans Küchenuhr. jpg|Kuchyňské hodiny Junghans Soubor:Junghans Max Bill Automatik. JPG|Náramkové hodinky Junghans.

Odkazy

Reference

Literatura

Max Bill, Katalog výstavy, Praha květen 1987. Praha: Národní galerie 1987 * Eduard Hüttinger: Max Bill. +more Edition Cantz, Stuttgart 1987. * Angela Thomas: Max Bill und seine Zeit. Scheidegger & Spiess, Zürich: Bd. 1 2008, Bd. 2 2012.

Externí odkazy

[url=http://www.maxbill.ch/]Stránky nadace Maxe Billa a Georges Vantongerloo[/url] * [url=http://www.bill-stiftung.ch/]Stránky nadace Maxe, Binie + Jakoba Billa[/url]

Kategorie:Narození 22. +more prosince Kategorie:Narození 1908 Kategorie:Narození ve Winterthuru Kategorie:Úmrtí 9. prosince Kategorie:Úmrtí 1994 Kategorie:Úmrtí v Berlíně Kategorie:Švýcarští architekti Kategorie:Švýcarští sochaři Kategorie:Švýcarští designéři Kategorie:Muži.