Max Hussarek von Heinlein

Maximilian Hussarek svobodný pán von Heinlein (8. května 1865 v Prešpurku - 6. března 1935 ve Vídni) byl rakouský politik a předposlední předseda vlády předlitavské části Rakousko-Uherska (vláda Maxe Hussarka).

Kariéra

V letech 1883-1889 vystudoval na Vídeňské univerzitě církevní právo, které následně vyučoval na Tereziánské akademii. Zároveň byl vychovatelem prince Abbase Hilmiho, budoucího egyptského chediva. +more Od roku 1892 pracoval na ministerstvu kultu a školství, od roku 1895 byl profesorem církevního práva na Vídeňské univerzitě a jeho přednášky stály u počátku Vídeňské školy církevního práva. Mezi lety 1911 a 1917 byl za křesťanské sociály ministrem školství a kultu ve třech vládách. Mezi jeho priority patřilo uznání profesorů evangelické teologické fakulty za univerzitní profesory, reforma právních studií a státovědy a uznání islámu jako náboženské společnosti v Rakousku-Uhersku.

Předseda vlády

25. +more července 1918 byl jmenován předsedou vlády Předlitavska (vláda Maxe Hussarka). Uvědomoval si, že bude nutné alespoň částečně akceptovat takzvaných Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona. Neměl obavy z referenda v jižním Tyrolsku, kde předpokládal zachování současné situace, ale obával se situace v českých zemích. Uplatnění všech Wilsonových bodů by ale znamenalo úplnou ztrátu Haliče. Pomocí významných ústupků Polákům a Jihoslovanům se snažil pacifikovat odpor Čechů proti svým reformním návrhům. 1. října předstoupil před Říšskou radu se státní reformou, která v sobě měla obsahovat Wilsonovy požadavky na národní sebeurčení. Návrh však nebyl založen na klasické politicko-územní autonomii či federalizaci státu, ale zaváděl autonomii v současných korunních zemích v druhé instanci, což mělo řešit zejména situaci v Čechách. V následných jednáních se stalo cílem Hussarkových snah v dohodě s císařem dosáhnout rozdělení Předlitavska na čtyři království - české, ilyrské, haličské a Vnitřní Rakousy. Situace však byla neřešitelná - Češi odmítali rozdělení Čech, na kterém Němci trvali. Především však byly Hussarkovy snahy o sjednocení Jihoslovanů formulované v císařském manifestu z 16. října odmítnuty uherskou stranou, což 27. října 1918 vyústilo v jeho demisi.

Po skončení první světové války se vrátil jako řádný profesor církevního práva na univerzitu, byl také funkcionářem rakouského Červeného kříže.

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=http://www. bautz. +morede/bbkl/h/hussarek_v_h_m. shtml]Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon[/url] (německy) * [url=https://web. archive. org/web/20080627180743/http://encyklopedie. seznam. cz/heslo/409981-hussarek-max-von-heinlein]Ottův slovník naučný nové doby[/url] * [url=http://mdz10. bib-bvb. de/~db/0001/bsb00016327/images/index. html. seite=102]Neue deutsche Biographie[/url] (německy) * [url=http://www. elisanet. fi/daglarsson/dokumentit/aut1. htm#HUSSAREK]Seznam členů Hussarekovy vlády[/url].

Kategorie:Absolventi Vídeňské univerzity Kategorie:Vyučující na Vídeňské univerzitě Kategorie:Ministerští předsedové Předlitavska Kategorie:Rakouští právníci Kategorie:Kanonisté Kategorie:Narození 1865 Kategorie:Úmrtí 1935 Kategorie:Muži Kategorie:Narození 3. +more května Kategorie:Úmrtí 6. března Kategorie:Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově Kategorie:Narození v Bratislavě.