Maňovice

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Obec Maňovice se nachází v okrese Klatovy, kraj Plzeňský. Žije zde obyvatel, čímž se Maňovice řadí mezi obce v Česku s nejnižším počtem obyvatel.

Historie

Kaple, před rokem 1713 (nejspíš 1690)

Archeologické nálezy

Nalezeno několik úlomků keramiky z doby slovanské. Hojnost nálezů je z období kolem roku 1250, největší množství je ale ze 14. +more a 15. století. V roce 2008 nalezen úlomek keramické nádoby z doby bronzové.

Založení obce

Kromě zdejší obce existují i Maňovice u Nepomuka a malá osada Maňovice u obce Boháňka u Hořic v Podkrkonoší. Své jméno všechny dostaly podle rytířů z rodu Maň, kteří bojovali po boku Přemysla I. +more Otakara. Ten jim za pomoc v boji uvedené vesnice i s přilehlými pozemky pravděpodobně daroval (nebo jeho vnuk Přemysl II. Otakar). Poslední držitel z tohoto rodu je Mařík Maň a je zapsán latinsky jako Marzicon Man, v jiném záznamu jako Marsson Manion, roku 1386, kdy vesničku prodal Slávkovi a ten Zdeňkovi z Oslec roku 1394 (Zdenko de Oslecz). Od té doby vesnička patřila k panství (statku) Oselce.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1366, jde o listinu z 23. dubna, sepsanou Buškem z Oseka kvůli sporům o hranice pozemků mezi ním a farářem z Velkého Boru. +more Na pomoc byl přizván kmeta Mach z Maňovic, který hranice mezi katastry Oseka, Maňovic a Velkého Boru dobře znal - dvorec pana Buška i s původní vesničkou Osek vyplenila husitská vojska v době obléhání hradu Rabí (1420), téhož roku husité vypálili Malý Bor a klášter u Nepomuku.

Severní hranice katastru obce tvoří (s drobnými odchylkami) hranici rozvodí mezi řekami Úslavou a Otavou. Některé pověsti hovoří o přemístění Maňovic z původního místa v období husitských válek po vyplenění dvorce pana Buška v Oseku na současné místo. +more Nálezy tuto pověst nedokládají, naopak dokazují původní osídlení tohoto místa již před rokem 1300. (Přesídleny byly i tzv. třetí Maňovice u obce Boháňka poblíž Hořic, kde obec byla vyhubena morovou ranou a hrstka zbylých osadníků se usídlila právě u obce Boháňka, ale to bylo kolem roku 1700. ).

Osedlí v roce 1654

Berní rula uváděla pouze ornou půdu (chalupy k nimž žádná orná půda nepatřila, nebyly do seznamu zapsány), rustikál = selskou (ornou) půdu a ne dominikál (panskou půdu - např. panská kovárna, panská hospoda apod. +more, i když k nim panská půda patřila, nebyly v seznamu uváděny) a pak ty chalupy či usedlosti, které jim vrchnost v Oselcích dala opsat ze svých urbářů. Urbáře však byly tehdejší soupisy sedláků a jejich daňových povinností vůči vrchnosti, a vrchnost je před panovníkem tajila a přiznávala pouze část, aby z nepřiznané půdy nemusela odvádět daň (bylo by chybou domnívat se, že úředníci vyslaní panovníkem provedli vizitaci v každé vesničce a zaevidovali vše co tam našli, teprve kolem roku 1837 se ukázalo, že vrchnost dokázala úspěšně tajit místy až 60 % daňových povinností). Podle berní ruly tedy k roku 1654 bylo uvedeno: * Tomáš Šild - později psáno Šilt - měl 30 strychů orné půdy, 4 potahy, 4 voly, 3 krávy, 2 jalovice, žádné ovce, ani svině. Dnes čp. 2 (Jirsa) * Jan Šťastný - 21 strych orné půdy, 2 potahy, 2 voly, žádné koně, 3 krávy, žádné jalovice, ovce ani svině. Rozpadl se na dnešní čp. 3, 4, 5, 31, 34, 35, * Řehoř Hlaváč - 30 str. orné půdy, povolené měl 4 potahy, 4 voly, 2 krávy, 2 jalovice, žádné ovce, 2 svině. Dnes čp. 6, (Vrána) * Vít Bohenský - později psáno Behenský - 30 str. orné půdy, 4 potahy, 4 voly, 3 krávy, 5 jalovic, žádné ovce, 6 sviň. Dnes čp. 7, (Staněk) * Václav Hromadník měl 30 strychů orné půdy, povoleny měl 4 volské potahy, žádné koně, 4 voly, 3 krávy, 2 jalovice, žádné ovce, 4 svině se selaty. Dnes čp. 10 (Chaluš) * Vít Panoška (později psáno Panuška) - 30 strychů orné půdy, 4 potahy, žádné koně, 4 voly, 3 krávy, 2 jalovice, žádné ovce, 3 svině se selaty. Dnes čp. 11 (Schejbal) * Jiří Vohradník - 30 strychů orné půdy, 4 potahy, žádné koně, 4 voly, 2 krávy, 3 jalovice, žádné ovce, 4 svině. Dnes čp. 13 (Klozar) * Řehoř Červený - 30 strychů orné půdy, 4 potahy, 4 voly, žádné koně, 3 krávy, 2 jalovice, žádné ovce, 2 svině. Dnes čp. 14 (Rohlíček) * opuštěné usedlosti * Venclovská - grunt 30 str. orné půdy, dnes snad čp. 1 (Zábranský) * Krčma - chalupník - 9 strychů orné dnes snad čp. 15 (Čada) a snad i čp. 18 (Panuška).

Sbor dobrovolných hasičů

Maňovický dráček V období od roku 1890 působil na území obce osadní, farní hasičský sbor, založený farářem na kvášňovické faře d. +morep. farářem Františkem Dítkem. Ten se začal rozpadat kolem roku 1896, kdy se přímo v Kvášňovivích oddělil od farního sboru samostatný sbor dobrovolných hasičů obce Kvášňovice. Na tento podnět zareagoval tehdejší hostinský v Kvášňovicích (od roku 1892 také hostinský v Maňovicích), rodák z Maňovic čp. 13 a současně velitel maňovické čety (skupiny) farního sboru hasičů, pan Antonín Raška (12. 2. 1857 - 1. 4. 1938). Podle příkladu hasičů v Kvášňovicích a také po dohodě s d. p. farářem Františkem Dítkem připravili na 24. dubna 1898 valnou hromadu v Maňovivích, v hostinci U Zoubků čp. 23, kde byl ustanoven zatímní výbor, jehož úkolem bylo vyčlenit stávající členy z církevního hasičského sboru, dohodnout i převod (po zaplacení), části výzbroje a výstroje tak, aby od 1. ledna 1899 mohl v obci Maňovice vzniknout a působit již samostatný Sbor dobrovolných hasičů obce Maňovice. Do tohoto zatímního (přípravného) výboru byli zvoleni stávající členové církevního - farního sboru a sice jako zastupující starosta pan Václav Panuška, jednatel Benedikt Šolar a jako výboři (členové výboru), Josef Zoubek, František Klozar, Karel Chaluš, Václav Raška, Antonín Raška a František Kotiš. Dále bylo dohodnuto, že členy vznikajícího SDH obce Maňovice budou stávající členové církevního sboru a noví členové se budou přijímat až na příští valné hromadě v roce 1899. Na této ustavující listině je podepsán také d. p. f. František Dítko a Matěj Zoubek jako starosta obce. Tato listina by mohla vyvolat dojem, že k založení SDH Maňovice došlo v roce 1898, ale v tomto roce v obci stále ještě působil církevní sbor až do konce roku a teprve od 1. ledna 1899 působil SDH Maňovice samostatně - dle zápisu v nově zavedené knize zápisné se první ustavující schůze Sboru konala v Maňovicích dne 3. ledna 1899. Nutno také připomenout zvyklost tehdejší doby, že všechna důležitá rozhodnutí se konala na den svátku svatého Jiří, tedy 24. 4. , tedy i valná hromada, kde bylo zahájeno oddělení Maňovic (přifařené obce) od farního sboru kvášňovického.

Pamětihodnosti a zajímavosti

Památník rodáků padlých během první světové války * Průvodce okolím Maňovic - naučná stezka s podtitulem "Kdo nezná Maňovice, ať se jde podívat", která byla otevřena 29. +more srpna 2009. Projekt zpracoval rodák Karel Klozar. * Kaple u rybníčka na návsi a před kaplí morový sloup z roku 1713, kaple je pravděpodobně starší z dob třicetileté války, v roce 1938 byla rekonstruována do dnešní podoby za starosty Josefa Zábranského. * Boží muka z let 1847, 1874, 1883, 1883, 1846 / 1916 a další (viz monografie Maňovice 1366-1986 od Karla Klozara, kde je popsána historie od neolitu do roku 1900) * Památník 50 let od zrušení roboty - na hranici rozvodí řek Otavy a Úslavy * Kamenný drak z roku1905 se zděnou kamennou ohrádkou a kovaným plotem; drak má na hlavě vztyčený kamenný kříž. Draka nechal zhotovit starosta Antonín Raška a ohrádku s kovaným plotem jeho synovec, starosta František Klozar v roce 1927. * Pomník obětem první světové války z roku 1920 - již nestojí na původním místě - stál u hasičské zbrojnice a částečně bránil v přístupu, proto byl přemístěn. * Památník na konec 2. a začátek 3. milénia s nápisem Maňovičtí hasiči sobě a budoucím - z r. 2000. * U čp. 13 je stavba - část původního obytného stavení - západní část, která sloužila jako opevněný špýchar, který neměl okna, jen střílny, které se s nepatrnými úpravami dochovaly dodnes - vnější otvory střílen byly cihlami upraveny do tvaru kalicha. Za druhé světové války byla do jižní stěny vybourána vrata a stavba byla používána jako kovárna. Stavba má 110 cm silné zdi, a cihelnou klenbu, takže byla bezpečná proti útoku dělostřelců a odolná proti vypálení střechou. Původ je směrován do období třicetileté války, asi 1630. Pozdější východní obytná přístavba nese znaky období Marie Terezie, asi 1750. * Kontribuční sýpka na nádvoří selského dvora čp. 1 - doklad o kontribučenské živnosti je v pozemkové knize obce Maňovice z roku 1830.