Cesko.wiki Mentální věk
Author
Albert FloresMentální věk je termín používaný k popisu intelektuálního vývoje jedince. Jedná se o měřítko, které určuje úroveň intelektuálních schopností a dovedností člověka ve srovnání s průměrem populace ve stejném věku. Mentální věk se může lišit od chronologického věku, který je určen biologickým stárnutím jedince. Existuje několik metod, jak měřit mentální věk, a ty se používají zejména u jedinců se zdravotními postiženími. Nejběžnějším způsobem je použití standardizovaných testů, které hodnotí různé oblasti intelektuálního vývoje, jako jsou verbální schopnosti, paměť, logické myšlení a sociální dovednosti. Mentální věk se obvykle vyjadřuje pomocí tzv. mentálního věku IQ, který je založen na porovnání výsledků testů se výsledky průměru populace ve stejném věku. Výsledky jsou pak srovnatelné a umožňují lépe porozumět úrovni intelektuálního vývoje jedince. Mentální věk má také důležité využití v pedagogice a při stanovování speciálních vzdělávacích potřeb žáků se zdravotním postižením. Na základě mentálního věku je možné přizpůsobit výuku a poskytnout individuální podporu pro maximální rozvoj jedince. V článku se také diskutuje o rozdílech mezi mentálním věkem a chronologickým věkem, a to jak u jedinců se zdravotním postižením, tak i u běžné populace. Dále popisuje vývoj mentálního věku u dětí a dospívajících a změny, které mohou nastat v průběhu věku. Celkově se jedná o komplexní téma, které má široké uplatnění v různých oborech, jako je psychologie, pedagogika a medicína. Mentální věk je důležitý pro porozumění intelektuálního vývoje jedince a umožňuje přizpůsobit podporu a vzdělávání danému individuu.
Mentální věk je příkladem tzv. vývojových norem používaných v psychologické diagnostice, který udává mentální vyspělost lidského jedince v letech. Termín použili poprvé roku 1905 francouzští psychologové Alfred Binet a Théodore Simon, když testovali děti z hlediska jejich schopnosti zúčastnit se školní výuky, která byla tehdy ve Francii zaváděna jako povinná.
Definice
Mentální věk určuje vyspělost dítěte nehledě na jeho chronologický věk a stanovuje se na základě testu inteligence či jiné zkoušky. Mentální věk se určil podle nejnáročnějších úloh, které byly průměrně schopné vyřešit děti shodného věku chronologického. +more Dosáhne-li tedy dítě vyššího mentálního věku, než je jeho věk chronologický, pak je nadprůměrně inteligentní - naopak, dosáhne-li horšího výsledku, je podprůměrné. Mentální věk původně sloužil k diagnostice mentálně retardovaných dětí, ukázal se však jako nevhodný - hodnocení je pevným mentálním rokem, kdežto prakticky všechny zaostalé děti se dále vyvíjejí (i když pomaleji než děti zdravé) a měl by se tedy i měnit i jejich mentální věk.
Inteligenční kvocient
Tento problém vyřešil v roce 1912 německý psycholog William Stern, když definoval inteligenční kvocient (původně mentální kvocient) jako podíl věku mentálního vůči věku chronologickému (například desetileté dítě s intelektuálními schopnostmi na úrovni dítěte třináctiletého bude mít IQ rovno 130: 100×13/10). Mentální věk však není možné použít u dospělých, kde se úroveň intelektových schopností nemění (či spíše klesá), a tedy tento způsob měření ztrácí smysl. +more Proto se dnes dává přednost spíše deviačnímu IQ, určujícímu velikost rozdílu od průměrného intelektuálního výkonu lidí stejného věku.
Současné použití
V dnešních testech inteligence ani jiných zkouškách se zpravidla pojem mentální věk nevyskytuje. Některé testy inteligence (v České republice třeba Woodcock-Johnson IE II COG) či například školních schopností nicméně používají pojem ročníkový ekvivalent či věkový ekvivalent, které udávají, jakému školnímu ročníku či chronologickému věku by odpovídal výkon příslušného dítěte.