Cesko.wiki Merenptah
Author
Albert FloresMerenptah (Baenre) byl faraonem 19. dynastie, synem a následníkem Ramesse II. Vládl v letech 1213-1203 př. n. l.
_-_TIMEA.jpg)
.png)
Život
Následníkem trůnu se stal poté, co jeho starší bratry jejich otec Ramesse II. přežil. +more Ramesse II. byl v posledních asi 10 letech svého života zatížen řadou nemocí (podle stavu mumie to byly záněty, tuhnutí páteře) a za následníka určil Merenptaha a ustanovil ho regentem, tedy praktickým vládcem. Ten se již honosil řadou titulů jako například Kontrolor a Vrchní inspektor, Královský písař a v jeho 50 letech také titulem Generalisimus trůnu. Vlády se ujal po smrti otce ve věku ~55 let. Za hlavní sídlo si zvolil Memfis, kde přestavěl palác poblíž chrámu Ptaha.
Vláda
Bronzové doby,~1200 př. +more n. l. Busta Merenptaha (1878) Ruiny chrámu Ptaha v Memfis; v pozadí vesnice Mit-Rahína,1975 Merenptahova (Izraelská) stéla Model Merenptahova paláce v Memfis Výzdoba v hrobce KV8 Hieroglyfický zápis (ysrỉꜣr) z Merenptahovy stély; výňatek z 27. řádku Isometrické schema hrobky KV8 Mumie Merenptaha; Egyptské Muzeum v Káhiře Historický kontext vlády Merenptaha je nutné navázat na dlouhou vládu jeho otce, tak i historie nejpozději od vlády Haremheba a historií invazí libyjské populace ze západní pouště do úrodné delty Nilu, podobně jak mořských národů . Podle Keldera to za vlády Merenptha byli: Eqwesh (Řekové), Lukka (Lýkie → Anatolie - Antalie) Shekles (Sicilie) Sharden (Sardinnian), Teresh(Tyrhenská oblast). Jejich invazní tlak se soustřeďoval do oblasti západní delty Nilu, oázy Fajjúm a také směrem k Helipoliské oblasti správnímu a sídelnímu městu Memfis. Soustředění nájezdníků a jejich velení se ujal libyjský král Meryrey. Jeho cílem bylo dosáhnout se svým lidem trvalé usídlení v úrodné zemi. Přivedl s sebou celé libyjské rodiny včetně dětí a dalšího příslušenství. Mořské národy ohrožovaly i kraje na území Chetitů, kde vyrabovaly a zničily několik vesnic. To vedlo krále Chetitů Suppiluliuma II. (1207-1187 př. n. l. ), aby nabídl pomoc Egyptu, aby ve společné koalici porazili nájezdníky směřující do delty Nilu.
Vezírové
Správní strukturu říše spravovali nomarchové a vyšší úředníci, vezírové. Někteří z nich jsou známí:
Hori - Vezír byl nomarchou Dolního Egyptu a nejvyšším knězem boha Anhura; působil již za vlády Ramesse II. Byl synem prince Khaemwesetsyna, čtvrtým synem Ramesse II. +more Vezir Hori byl tedy vnukem Ramesse II.
Panehesey- Vezír a nomarcha Horního Egyptu Záznamy o něm jsou v kapli v Gebel el-Silsila
Messuy - Vezír a nomarcha Horního Ehyptu, uváděný také jako vícekrát v Núbii, je také spojován s osobou uzurpátora Amenmesse, za vlády Merenptahova syna Setiho II.
Válka s Libyjci
Asi v 5. roce Merenptahovy vlády zesílily útoky skupin mořských národů a ohrožovaly říši ze západu natolik, že faraon proti nim nasadil celou armádu a (~ 15. +more dubna 1208 př. n. l. ) svedl vítěznou bitvu proti jejich spojené armádě u města Prosopis (var. Prosopotis)ležícího na západním okraji nilské delty. Bitva je nejpodrobněji popsána na stěně vedle šestého pylonu v Karnaku. Vítězný válečný střet faraon dal zvěčnit na čtyřech místech: * Nápis na východní stěně v Karnaku spojující chrám s VII. pylonem. Je asi nejdelší zachovaný nápis obsahující téměř úplný popis událostí o bitvě a vítězství nad Libyjci. Jsou zde vylíčeny přípravy na bojový střet, vlastní průběh vojenských operací i konečný vítězný triumf. Je zde i popis útěku nepřátel a také počty zajatců, otroků, ale také žen a dětí (Breasted §588). Na závěr popisuje triumfální návrat do paláce (Memfis): * Nápis na žulovém sloupu, nyní v Egyptském Muzeu, přečetl a publikoval Mospero 1881. Nahoře je scéna ukazující Merenptaha, jak přijímá meč od boha, který mu říká: * Stéla v Athribis nyní uložená u Egyptského muzea v Káhiře obsahuje krátký popis Merenptahovy Libyjské expedice (výňatek. ): * Hymnus o vítězství na stéle, kterou nalezl F. Petrie v ruinách Merenptahova zádušního chrámu v Thébách v roce 1896. (úryvek):Někteří autoři z toho odvozují první zmínku o existenci Izraele jako země mezi Sýrií a Palestinou, ovšem na základě pouze jednoho sporného čtení znaků (ysrỉꜣr). Zmíněné nápisy, zejména chronologie jejich vzniku, jsou datovány do konce vlády Merenptaha a jsou patrně kompilací několika střetů se skupinami mořských národů, které v určitých vlnách pokrčovaly i v následné 20. dynastii.
Hrobka
Hrobka KV8 Merenptha se nachází mimo hlavní část Údolí králů, jeho mumie se zachovala a spolu s dalšími byla hromadně přemístěna v roce 1898 do KV35. Jeho hrobka v Údolí králů na západním břehu Théb byla navržena s pěti chodbami a uzavřenými sály, bočními komorami s přístěnky. +more V této vysoce zdobené hrobce byl sarkofág z červené žuly. Na víku sarkofágu jsou vyobrazeny nápisy z Knihy mrtvých. Také se zde nacházel další neidentifikovaný alabastrový sarkofág. Mumie faraona při antropologickém zkoumání prokázala, že faraon na sklonku života trpěl artritidou a arteriosklerózou. Také se prokázala vyhojená zlomenina stehenní kosti.
Krize společností
Archeologická data a zprávy z tohoto období invaze Libyjců a také mořských národů jsou různorodé, politicky a ekonomicky nesourodé. Navíc se objevovaly prvky civilizační krize v Egyptě i v zemi Chetitů, které vyústily v Třetí přechodné období Pohyb populací, decentralisace stávajících systémů (Egypt, Chetité, Středomoří) jsou příznačným znakem toho, že celá oblast východního Středozemí se propadala do stupňujícího se procesu politické, ekonomické, sociální a kulturní fragmentace s prvky chaotického dění konce pozdní bronzové éry. +more Etnická diferenciace národů, zahrnovaných pod termín Mořské národy, je rozpracována v práci J. C. Woudhuizen, kde uvádí tři hypotézy jejich formování a reálný historický vývoj.
Dalším prvkem nastávající krize byly i měnící se klimatické podmínky, a v oblasti četná katastrofická zemětřesení a jejich následky. Podle podrobného průzkumu klimatických změn v období let ~1900-900 př. +more n. l. došlo k výraznému poklesu atmosférických srážek v oblasti Anatolie a podobně i Mezopotámii. Shodně s tím se zintenzivnilo vysychání Sahary a zmenšení rozloh dosud bohatých oáz a pobřežních oblastí Středozemního moře. To vše v komplexu vyvolalo rozsáhlé pohyby zde žijících populací. Zároveň je pro historii Egyptu zřejmé, že úrodná oblast delty Nilu se stala trvalým cílem invazí, což potvrzuje i historie následné 20. dynastie a kolaps společnosti v Třetím přechodném období.
Následnictví
Konec vlády Merenptaha, který se dožil ~65-70 let, ve stavu pokročilého podlomeného zdraví a oslabené centrální vlády. To přispělo k rozvolnění správní struktury země, soustavně vyčerpávané jak vnitřními rozpory mezi Horním a Dolním Egyptem, tak vnějšími nájezdníky. +more Za nástupce byl zvolen legitimní syn Merenptaha, Seti II. , vlastně vnuk Ramesse II. Jeho nástup na trůn byl poznamenán rozpolcením vlády nad severem a jihem země a ambicemi pretendenta (vezíra. ) Amenmesse.