Cesko.wiki Metoda měřického stolu
Author
Albert FloresMetoda měřického stolu (mensula tabula praetoriana) nebo jen (mensula praetoriana) je měřická metoda k zobrazování polohopisu, pocházející z 16. století. Jedná se o metodu podrobného měření, při které se pomocí eklimetru přímo na stanovisku v terénu vyznačují na zajištěném papíru upevněném na měřickém stole směry a vzdálenosti z tohoto stanoviska na určovaný bod. Ukázka metody měřičského stolu
Vývoj metody
16. a 17. století
Roku 1576 vynalezl tuto metodu jáchymovský rodák Jan Praetorius (profesor v Alttorfu) a vyvíjela se až do roku 1590. V některé literatuře je uváděn i rok 1616. +more Popsána byla tato metoda v knize Daniela Schmentnera, která vyšla roku 1718.
18. století
V důsledku bitvy na Bílé Hoře roku 1620 došlo k velkým majetkovým změnám. Neefektivnost poddanského a robotního systému se projevila v 18. +more století nespokojeností a selskými vzpourami. Roku 1775 navrhl František Antonín Raab Marii Terezii systém robotní abolice, spočívající v rozdělení panské půdy do pachtu poddaným. V Čechách byly metodou měřického stolu vyhotoveny mapy v měřítku 1:2520.
19. století
V důsledku vývoje autoredukčních optických dálkoměrů se v 19. století přešlo na jiné měřické metody, jako byla nitková tachymetrie nebo číselná tachymetrie.
Pomůcky
Trojnohý stativ * Měřická deska * Měřická lať * Eklimetr * Papír
Princip metody
Zeměměřič přišel do terénu se stolem, který byl tvořen dřevěnou deskou velikosti cca 60×60 cm, připevněnou na měřický stativ (trojnohý stativ). Pomocí libely urovnal stůl do vodorovné polohy. +more Na stole byl připevněn tzv. mapový podklad, což byl list papíru, na kterém byly zakresleny dané body (trigonometrické apod. ). Dále byl na papíře vykreslen rám v určitém měřítku. Měřič se se stolem přemisťoval z bodu na další body a z každého prováděl měření na měřickou lať, se kterou chodil v terénu jeho spolupracovník. Měření se provádělo přístrojem zvaným eklimetr, což je pravítko se sklopným dalekohledem. Později byl tento dalekohled vybaven i výškovým kruhem a dálkoměrnými nitěmi, tudíž bylo možné měřit i výškové úhly a vzdálenosti. Při jednom procesu měření byl měřič schopen určovat vzdálenost a převýšení bodů, což umožnilo pořízení polohopisu i výškopisu. Díky tomuto vylepšení se z klasické stolové metody stala stolová tachymetrie a ve své době byla nejefektivnější mapovací metodou.