Michel Onfray

Technology

12 hours ago

Author

Michel Onfray je francouzský filosof, spisovatel a pedagog. Narodil se 1. ledna 1959 v Argentanu v Normandii. Je známý především svými myšlenkami a teoriemi v oblasti anarchistického ateismu a hedonismu. Onfray studoval filosofii na univerzitě ve Caen, kde se později stal profesorem. V roce 2002 založil Université Populaire de Caen, která nabízí bezplatné přednášky a kurzy z různých oblastí vědy, filosofie a kultury. Tento koncept se stal velmi populárním a dal vzniknout dalším podobným institucím v různých částech Francie. Ve svých dílech se Onfray zabývá mnoha různými tématy, jako je Nietzsche, Freud, Sade, Camus, postmodernismus a politická teorie. Jeho myšlenky jsou často kritizovány za jejich radikalitu a kontroverzi. Onfray se také angažuje v politických debatách a kritizuje mainstreamovou společnost a politiku. Je autorem více než 80 knih, z nichž některé byly přeloženy do mnoha jazyků. Mezi jeho nejznámějšími díly patří "Traktát o ateologii" (Traité d'athéologie), "Křesťanství, jediné nemocné" (Le Christianisme, hélas), "Politický kreacionismus" (Le Crépuscule d'une idole) a "Antimanuál filosofie" (Antimanuel de philosophie). Michel Onfray je považován za vlivného myslitele na francouzské intelektuální scéně a jeho myšlenky mají silný ohlas i mimo Francii.

Michel Onfray (* 1. leden 1959) je francouzský filozof, představitel ateismu, hédonismu, anarchismu, hlásící se k dílu Friedricha Nietzscheho, k epikurejství, kyrénské škole či kynikům. Jeho nejznámější prací je zřejmě Ateistický manifest (v originále Traité d'athéologie) z roku 2005. Známá je rovněž jeho kritika Sigmunda Freuda v knize Le crépuscule d'une idole: L'affabulation freudienne. Freuda zde označuje za „podvodníka, falokratického misogyna, homofoba, stoupence fašistického césarismu, předraženého léčitele a postmoderního čaroděje“. Často se věnuje interpretaci malířských děl. Má blízko k francouzské radikální levici, v prezidentských volbách 2002 podpořil krajně levicového kandidáta Oliviera Besancenota, roku 2007 José Bového.

Bibliografie

Le ventre des philosophes, critique de la raison diététique (1989) * Physiologie de Georges Palante, portrait d'un nietzchéen de gauche (1989) * Cynismes, portrait du philosophe en chien (1990) * L'art de jouir: pour un matérialisme hédoniste (1991) * La sculpture de soi: la morale esthétique (1991) * L'œil nomade: la peinture de Jacques Pasquier (1992) * La raison gourmande, philosophie du goût (1995) * Ars moriendi: cent petits tableaux sur les avantages et les inconvénients de la mort (1995) * Métaphysique des ruines: la peinture de Monsu Désidério (1995) * Les formes du temps: théorie du Sauternes (1996) * Politique du rebelle: traité de résistance et d'insoumission (1997) * À côté du désir d'éternité: fragments d'Égypte (1998) * Théorie du corps amoureux: pour une érotique solaire (2000) * Prêter un livre n'est pas voler son auteur (2000) * Antimanuel de philosophie: leçons socratiques et alternatives (2001) * Célébration du génie colérique: tombeau de Pierre Bourdieu (2002) * L'invention du plaisir: fragments cyréaniques (2002) * Esthétique du Pôle nord: stèles hyperborréennes (2002) * Splendeur de la catastrophe: la peinture de Vladimir Velickovic (2002) * Les icônes païennes: variations sur Ernest Pignon-Ernest (2003) * Archéologie du présent, manifeste pour l'art contemporain (2003) * Féeries anatomiques (2003) * La philosophie féroce: exercices anarchistes (2004) * La communauté philosophique (2004) * Traité d'athéologie: Physique de la métaphysique (2005) * Théorie du voyage: poétique de la géographie (2005) * La puissance d'exister (2006) * Nietzsche: Se créer Liberté (2010) * Le Crépuscule d’une idole. L'Affabulation freudienne (2010) * Apostille au Crépuscule. +more Pour une psychanalyse non freudienne (2010) * L'Ordre libertaire. La vie philosophique d'Albert Camus * Vies & mort d'un dandy. Construction d'un mythe.