Mikuláš II. (papež)

Papež Mikuláš II. byl papežem od roku 1058 do své smrti v roce 1061. Stal se papežem poté, co byl papežem Viktorem II. jmenován kardinálem biskupem Florencie. Během svého pontifikátu se Mikuláš II. snažil obnovit a upevnit autoritu papežského úřadu. Jedním z nejvýznamnějších okamžiků jeho pontifikátu bylo tajné setkání s německým císařem Jindřichem IV. ve městě Sutri v roce 1059. Na tomto setkání byl císař zbaven exkomunikace, kterou mu vyslovil papež Lev IX. Tento akt měl důležitý vliv na vztahy mezi papežem a císařem a pomohl Mikuláši II. upevnit svou autoritu. Dalším významným počinem Mikuláše II. bylo vydání dekretu In Nomine Domini v roce 1059, kterým se stanovovaly pravidla volby papeže. Tento dekret měl za cíl zastavit četné sporadické a nespravedlivé volby papeže a zavést více uspořádaný proces. Mikuláš II. se také snažil zlepšit vztahy s východní církví a podporoval dialog mezi Západem a Východem. Navzdory svým snahám však nebyl schopen dosáhnout výrazných úspěchů v této oblasti. Papež Mikuláš II. zemřel v červenci 1061 a byl pohřben v bazilice svatého Jana v Lateránu v Římě. Jeho pontifikát byl důležitým obdobím ve vývoji papežského úřadu a jeho snahy o obnovu autority papežského stolce měly dlouhodobý vliv na vývoj církevních a politických dějin.