Miloslav Stieber

Technology

12 hours ago

Author

Miloslav Stieber, křtěný Miloslav Ignác (16. února 1865 Slaný - 14. února 1934 Praha), byl český právník, profesor dějin soukromého a veřejného práva ve střední Evropě na právnické fakultě Univerzity Karlovy.

Život

Studoval na piaristickém gymnáziu ve Slaném a na pražském Akademickém gymnáziu, které absolvoval roku 1883. Poté pokračoval studiem práv na Univerzitě Karlově, roku 1889 získal titul doktora práv. +more Právní praxi vykonával jako advokátní koncipient ve Slaném, kde se nakonec roku 1897 stal advokátem, Praze a Vídni. Za vídeňského pobytu bádal ve státních archivech, z čehož až o něco později vzešla studie o vlivu českého práva na rakouské poměry za doby vlády Přemysla Otakara II. .

Roku 1902 se na české právnické fakultě habilitoval v oboru dějin německého práva a začal je přednášet, z advokacie však definitivně do akademické sféry přešel až v roce 1908, kdy byl jmenován mimořádným profesorem. O tři roky později byl jmenován profesorem řádným a převzal po Janu Jaromírovi Hanelovi stolici dějin německého práva, která byla po vzniku Československé republiky nahrazena dějinami veřejného a soukromého práva ve střední Evropě. +more Ty vyučoval společně s Karlem Kadlecem, zároveň se ale věnoval i některým tématům z československých právních dějin, jejichž ordinářem byl jinak profesor Kapras.

Vystupoval také ve veřejném prostoru, pro československou vládu vypracoval posudek o postavení Řádu německých rytířů v nových republikánských poměrech a hájil kontinuitu původního pražského vysokého učení s českou univerzitou, která byla vyjádřena v zákoně o poměru pražských univerzit z roku 1920. Kromě právních dějin jej ale zajímalo i platné právo, zejména se účastnil prací na osnově nakonec nepřijatého občanského zákoníku, který měl nahradit obecný zákoník občanský, a kde měl na starosti věcná práva. +more Jakožto člen národně socialistické strany byl delegován do Volebního soudu, v letech 1915-1916 a 1930-1931 byl děkanem právnické fakulty a měl se stát rektorem celé univerzity, čehož se však již nedožil. Lyonská univerzita mu v roce 1925 udělila čestný doktorát. Aktivně vystupoval na různých konferencích a byl členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění, Královské české společnosti nauk a Učené společnosti Šafaříkovy. Kromě samostatných monografií často přispíval do odborných periodik jako byl Právník, Právnické rozhledy nebo Sborník věd právních a státních.

Dílo

K vývoji správy. Vliv českých živlů na správu v Dolních a Horních Rakousích a její význam pro rakouský exekuční proces (1901) * Uhrazovací kapitál služebností a reálních břemen (1902) * Ručení za škody z poklesků úřednických (1904) * České státní smlouvy (1910) * Soud hraniční (1914) * Přehled dějin veřejného práva ve střední Evropě (1923) * Dějiny soukromého práva ve střední Evropě (I. +more 1923, 1930) * Dějiny veřejného práva ve střední Evropě (I. 1931, III. 1933).