Miloš Tůma

Technology

12 hours ago

Author

Miloš Tůma (Thuma) (23. prosince 1908 Vršovice - 20. října 1990 Praha) byl český mistr bojových umění (7. Dan ČSJJ a 6. Dan ČSJu), jeden z průkopníku a popularizátorů sebeobrany jiu-jitsu a zápasu judo v bývalém Československu.

Sportovní a trenérská činnost

Cvičit začal v 6 letech Sokole ve Strašnicích - věnoval se přespolním běhům a v zimě běžkování. Základní kurz sebeobrany (systémy džúdžucu) absolvoval po nástupu na vysokou školu v roce 1927 ve Strakově akademii pod vedením Františka Pecháčka. +more Pecháček byl instruktorem tělesné výchovy (bratr sokol) a sebeobranu vyučoval ve Vojenské tělocvičné škole a také ve Vysokoškolském sportu podle metodiky převzaté z francouzské vojenské školy v Joinville. Po škole pracoval jako projektant měřících přístrojů.

S judem se poprvé setkal jako vojín základní služby v polovině třicátých let dvacátého století na galapředstaveních v Radiopaláci nebo Lucerně, které ve spolupráci s japonskou ambasádou organizoval popularizátor juda v Československu maďarský občan Dobó Fülöp. Po návratu do civilu začal chodit na tréninky do Vysokoškolského sportu. +more V roce 1937 složil zkoušku na 5. Kyu pod britským zkušebním komisařem Pryce Leggettem. V roce 1940 byl již jeden ze tří prvních českých majitelů černého pásku (1. Dan) - prvním byl František Šíma v roce 1938.

V roce 1940 se stal prvním držitelem mistrovského titulu v polotěžké váze. Od roku 1944 trénoval v oddíle při spolku Radostně vpřed (později KTC Discos) a vedl kurzy sebeobrany jiu-jitsu v paláci Kotva. +more Pravděpodobně byl i jedním z členů Kuratoria (politické tabu po 2. světové válce v ČSR), protože jezdil na letní tábory v období protektorátu jako instruktor jiu-jitsu.

Po urychleném sjednocení tělovýchovy po únoru 1948 přešel s oddílem do TJ Sokolu Strašnice, kde však neměl optimální podmínky pro trénink. V roce 1949 přestoupil do ZSJ Koh-i-noor Vršovice (dnešní Judo Sokol Praha Vršovice), kde působil až do konce svého života v roce 1990.

V roce 1951 získal svůj poslední titul mistra republiky v 43 letech. Neuznával heslo "umět včas odejít". +more Jeho úspěchy v pokročilejším věku byly především zásluhou mimořádně dobrého boje na zemi (ne-waza), který se naučil od britského senseie Pryce Leggetta. Po nasazeném držení (osae-komi) uměl kontrolovat dech soupeře, přinutil ho zadržet dýchání, tím ho unavil a uspal. Tyto zkušenosti později předával svým svěřencům. Pod jeho vedením vyrostla celé řada výborných judistů a trenérů: Jiří Mašín, Václav Bříza, Jiří Synek, později Pavel Vaněk nebo Zdeněk Kasík.