Mojmír Vaněk

Mojmír Vaněk (9. února 1911 Přerov - 8. května 1992 Ženeva) byl osobním tajemníkem prezidenta dr. E. Beneše, prvním ředitelem sekce pro umění a hudbu při UNESCO v Londýně a v Paříži, členem ustavujícího výboru hudebního festivalu Pražské jaro, politickým vězněm komunistického režimu, vědeckým a publikačním pracovníkem s profesorským úvazkem švýcarských a francouzských univerzit, organizátorem a iniciátorem koncertů komorní hudby v Ženevě, s propagací českých orchestrů, českých skladatelů a moderní hudby. Byl také historikem umění, muzikologem, estetikem.

==== Osobnost ==== Diplomat, imposantního vzezření, ryzího charakteru, jemný, statečný, který svůj celý život zasvětil muzice, teorii muziky a výtvarnému umění, propagaci především české muziky v cizině a organizaci různých festivalů a komorních koncertů ve Švýcarsku. Pod patronací společnosti Migros organizoval od roku 1976 více než 80 koncertů - „Temps et musique“

Publikoval a přeložil desítky muzikologických knih, mimo jiné překládal a psal rozsáhlou studii o historiku umění Maxe Dvořáka (1874-1921), stovky komentářů a článků k hudebním edicím, koncertům, gramofonovým deskám. Zabýval se dějinami estetiky a umění. +more Přednášel na sympoziích v různých institucích a univerzitách v řadě evropských měst, pracoval pro Radio Suisse Romande - pětidílné cyklické pořady.

Byl hudebník, hrál na klavír, varhany, housle a violu.

Mluvil francouzsky, německy, polsky, italsky, anglicky.

Život

Mládí, studium, profese a politická angažovanost

Mojmír Vaněk se narodil v Přerově jako prostřední dítě v rodině profesora Ferdinanda Vaňka (1879-1915) a učitelky Věry Vaňkové, rozené Kučerové (1880-1948). Bratr Rostislav Vaněk byl čtyři roky starší, sestra Marie Vaňková, provdaná Hajznerová byla tři roky mladší. +more Otec zemřel záhy ve věku 36 let, dětem bylo 8 a 4 a 1/2 roku.

Značným ulehčením tíživé finanční situace bylo, že Mojmír obdržel po vychození obecné školy a nižších gymnaziálních tříd v Přerově v roce 1927, jako jeden z nejlepších žáků čsl. středních škol, československé stipendium na liceu Nimes ve Francii. +more V roce 1930 maturoval v Mont Pellier.

Právo studoval na Karlově univerzitě v Praze, kde 7. března 1936 promoval. +more Stal se asistentem pro obor dějin na právnické fakultě, současně studoval v letních měsících na několika universitách v Krakově, Vídni a Cavtatu-Jugoslávii. V roce 1937 se stal presidiálním tajemníkem České akademie věd a umění u J. B. Foerstra (prezident České akademie věd a umění v letech 1931-1939).

V roce 1942 se oženil s PhDr. Olgou Zajícovou (1905-1991).

V době okupace (1939-1945) pomáhal vytvářet pracovní podmínky řadě hudebních umělců (Pražské kvarteto, České noneto a další).

Od června 1945 byl povolán do funkce kulturního referenta kanceláře prezidenta republiky a zároveň se stal osobním tajemníkem prezidenta Beneše. V dubnu 1946 byl uvolněn jako přednosta sekce pro mezinárodní uměleckou spolupráci v UNESCO, nejprve se sídlem v Londýně, později v Paříži. +more V březnu 1947 se vrátil na své místo v kanceláři prezidenta republiky jako referent v právním a politické odboru.

V roce 1945 vstoupil do strany Národně socialistické, bez politické funkce, a setrval v ní do roku 1948.

Politické trestní stíhání a věznění

V roce 1948, po únorových událostech byl na hodinu propuštěn. Později byl převeden do Ministerstva unifikací - pro sjednocení zákonů, do referátu kulturního a církevního. +more Byla mu znemožněna obhajoba doktorátu z filozofie.

27. 9. +more 1949 byl zatčen, stejný den jako JUDr. Milada Horáková a 21. 6. 1950 odsouzen v procesu Čupera a spol. (druhý následující proces po M. Horákové) na 18 let pro zločiny velezrady a vyzvědačství. V témže procesu byl také odsouzen druhý osobní tajemník prezidenta Beneše JUDr. Václav Sýkora (1909-1983) na 25 let.

Z rozsudku

Trestný čin:.

„Obž. dr. +more M. Vaněk je bývalým osobním tajemníkem bývalého prezidenta dr. Beneše a po únoru 48 byl přeložen jako odborový rada do min. Unifikací. V dubnu 49 poznal, že obžalovaný dr. Sýkora pracuje protistátně. Obžalovaný dr. M. Vaněk s jeho ilegální prací souhlasil, do této se plně zapojil a sám se nabídl, že mu opatří zprávy, které by pak byly ilegálně zasílány do ciziny, zejména o církevních otázkách. V květnu 49 vypracoval pro obžalovaného dr. Sýkoru zprávu o průběhu politického školení určenou pro BBC a známého špiona západních imperialistů a válečného štváče Bruce Lockharta. Tuto zprávu, která tvoří státní tajemství předal obžalovanému dr. Sýkorovi k další dopravě do ciziny. . Na vyzvání obžalovaného dr. Žateckého varoval dr. Jínu před zatčením a naváděl ho, aby ilegálně opustil území ČSR. “ V Praze dne 21. 7. 1950 dr. Vojtěch Rudý.

Anabáze věznic: Ruzyň, Bory, Pardubice, Ostrov, Bytíz, Leopoldov, Mírov, Valdice.

„Charakteristika“ z výpisu osobního vězeňského spisu

Ostrov 1954: „Je vychytralé, prospěchářské povahy, vyhledává společnost z řad intelektuálů, pracuje v hlubině jako pomocník lámače, velmi špatná pracovní morálka. “ * Bytíz 1955: „Korekce 10 dnů pro narušování pracovní morálky - nástup 11. +more7. 55 Skončena na rozkaz náčelníka věznice č. 1 dne 14. 7. 55“ * Mírov 1955: „Pracuje na dílně Moravolen jako sukař, buržoazní morálku, zarytě nepřátelský. “ * Mírov 1956: 3. 7. 56 nachází se od 18. 8. 55 po zánětu mozkových blán s následnými bolestmi hlavy- zdravotní stav II. , pracovně je zařazen na přísunu materiálu pro cementovou výrobu. Povahy je klidné a vychytralé. * Valdice 1959: „Mojmír Vaněk je bývalým osobním tajemníkem bývalého prezidenta Beneše. Po únoru 48 pracoval jako odborový rada v ministerstvu Unifikací. Jedná se o člověka ve výkonu trestu neukázněného. Byl mnohokrát kázeňsky trestán, zúčastnil se hromadné stávky a hladovky odsouzených v Příbrami“ (1955), „v době příprav Ženevské konference“ (1955) „byl izolován jako nebezpečný z provokací. Jeho poměr k státnímu zřízení je nepřátelský a propaguje KDS. Po celou dobu výkonu trestu měl podprůměrnou pracovní morálku. Jedná se o člověka zarytého nepřítele lidově demokratického zřízení“ * Valdice 1959: „Během výkonu trestu pracoval v dolech, kde měl podprůměrný pracovní výkon a pracovní normy neplnil. Rovněž po zařazení na lehčí práci pracovní normu neplnil“. (Po zánětu mozkových blan, trpěl celoživotně na těžké bolesti hlavy) „V současné době pracuje v brusírně skla, kde má podprůměrnou pracovní morálku. Chování ve výkonu trestu měl zpočátku neukázněné, v poslední době se chová dobře. Nedoporučuji zařadit do klíčového průmyslu. “ * Mírov: Oto Mádr, V zápasech za Boží svět, Vyšehrad 2007, str. 41: „Bývalý sekretář prezidenta Beneše a československý zástupce v UNESCO, JUDr. Mojmír Vaněk, poslal na kněžské oddělení vynikající studii o dějinách moderní evropské hudby“. 10. 5. 1960 byl na amnestii propuštěn - po 11 letech, pracoval jako pomocný dělník, později odborný pracovník Národní Galerie v Praze.

Emigrace a rehabilitace

1969 v dohodě s Národní galerií odjíždí s manželkou a její sestrou na bezplatnou dovolenou, na pozvání Art centra do Ženevy ohledně organizace výstavy čsl. umění ve Švýcarsku a Francii, kde zůstal a obdržel v roce 1985 švýcarské občanství. +more Tam se záhy habilitoval z dějin umění a hudby.

1991 byl rehabilitován a v témže roce promoval ve svých 80 letech, po velkém rigorózu v roce 1990 v Praze, na PhDr.

Zemřel 8. května 1992 v Ženevě, jeho urna byla převezena do Prahy, kde se v srpnu 1992 konalo slavnostní Requiem na Strahově s koncertem komorní muziky, je uložen do rodinné hrobky v Přerově.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://kmh. joura. +morecz/KMH_ML_2_2011. pdf]Zápis o výpovědi dr. Mojmíra Vaňka, str. 15-22[/url] * Špelina Karel: Zemřel dr. Mojmír Vaněk. Hudební rozhledy 45, 1992, č. 7-8, s. 349-350 * [url=http://cultural-opposition. eu/registry/. uri=http://courage. btk. mta. hu/courage/individual/n105882]Courage: Vaněk, Mojmír[/url] * Osobní vězeňský spis Mojmír Vaněk * Spis Státního soudu sp. zn. Or I / I 72/50 Čupera a spol „Amnestie 1960“, fond SS NV * Archivní materiál 54001/ 6146/49 SNB v Praze, 5. říjen 1949 Zápis o výpovědi * Privátní Archív korespondence Danica Valenová * Jožka Pejskar, „Vaněk Mojmír", in Poslední pocta. Památník na zemřelé československé exulanty v letech 1948-1994. Svazek 4. (Fallbrook: Jožka Pejskar, 1994), 184. * Miloš Trapl, Arnošt Skoupý, a Miloš Kouřil, Československý exil a krajanské hnutí ve Švýcarsku v letech 1945-1989. I. Od května 1945 do srpna 1968. (Olomouc: Univerzita Palackého, 2004), 94. *.

Kategorie:Narození 1911 Kategorie:Narození 9. +more února Kategorie:Úmrtí 1992 Kategorie:Úmrtí 8. května Kategorie:Úmrtí v Ženevě Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Přerově Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu Kategorie:Právníci.