Moritz Hartmann

Moritz Hartmann (15. října 1821 Trhové Dušníky - 13. května 1872 Oberdöbling u Vídně) byl rakouský novinář, spisovatel a politik českého původu.

Život

+more1872_ve_vídeňském_tisku_Die_Presse. jpg_|náhled|230_px'>Parte publikované 14. 5. 1872 ve vídeňském tisku Die Presse Moritz Hartmann se narodil v židovské rodině. Jeho otec byl majitelem hamru a jeho matka byla dcerou mladoboleslavského rabína Spitze. Po střední škole, kterou absolvoval v Praze, navštěvoval piaristické gymnasium v Mladé Boleslavi. V době studií vystoupil z judaismu a nadále byl bez vyznání. Na přání rodičů pokračoval ve studiu filozofiie a literatury na Karlově Univerzitě v Praze, později pokračoval na univerzitě ve Vídni. Během této doby se spřátelil s Alfredem Meissnerem a se svým pozdějším švagrem Siegfriedem Kapperem, zároveň zveřejnil své první publikace v časopise „Ost und West“. Po ukončení studia cestoval po jižním Německu, Švýcarsku a Itálii. Později se stal vychovatelem ve vídeňských rodinách. V roce 1844 odešel do Berlína a následně pokračoval do Lipska, kde roku 1845 vydal několik vlasteneckých básní pod názvem „Kelch und Schwert“. V obavách z následků trestního stíhání ze strany úřadů přežil události roku 1848 ve Francii a Belgii a po vydání „Neuere Gedichte“ roku 1846 v Lipsku se vrátil domů, kde si vytrpěl krátkou dobu odnětí svobody. V roce 1846 se vrátil zpět do Berlína a v roce 1847 žil krátce v Praze. V roce 1848 byl zvolen členem německého parlamentu ve Frankfurtu nad Mohanem. V témže roce se Hartmann zúčastnil tzv. Březnové revoluce (Märzrevolution) v Bádensku a revoluce ve Vídni, které se zúčastnil společně s Robertem Blumem. Po zhroucení povstání se připojil k tzv. „parlamentního zbytku“ (zbytku frankfurtského parlamentu) ve Stuttgartu a nakonec unikl do Londýna a Paříže. V roce 1849 publikoval svá dílo s názvem „Reimchronik des Pfaffen Mauritius“, což byla satiricko politická báseň ve stylu Heina. V roce 1850 uskutečnil své cesty do Francie, Anglie, Irska a Nizozemska. V letech 1854-1859 během Krymské války byl Hartmann korespondentem německého deníku „Kölnische Zeitung“. V roce 1860 se usadil v Ženevě, kde působil jako učitel německé literatury a historie. V roce 1865 se stal redaktorem časopisu „Frey“ ve Stuttgartu a v roce 1868 spolupracoval s deníkem „Neue Freie Presse“ ve Vídni.

V roce 1872 zemřel v Oberdöblingu poblíž Vídně a pohřben byl na vídeňském židovském hřbitově.

Jeho prasynovcem byl Karel Hartmann.

Dílo

Poezie

Kelch und Schwert, 1845 * Neuere Gedichte, 1847 * Zeitlosen, 1858

Romány, povídky, novely

Der Krieg um den Wald, román, 1850 * Schatten, Erzählungen, 1851 * Erzählungen eines Unsteten, 1858 * Nach der Natur, povídky, 1866 * Die letzten Tage eines Königs, historický román, 1866 * Die Diamanten der Baronin, román, 1868

Satira

Reimchronik des Pfaffen Maurizius, 1849

Cestopis

Tagebuch aus Languedoc und Provence, 1853

Divadelní hry

Gleich und Gleich, komedie o dvou dějstvích

Souborná vydání

Moritz Hartmann’s Gesammelte Werke, hrsg. v. L. Bamberger u. W. Vollmer, 10 Bde., 1873-1874 * Moritz Hartmanns Gesammelte Werke, hrsg. v. Otto Wittner, 1906-1907

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://anno. onb. +moreac. at/cgi-content/anno. aid=nfp&datum=18720514&seite=7&zoom=33]AustriaN Newspapers Online, Neue Freie Presse, 14. 5. 1872, s. 7, nekrolog Moritze Hartmanna ve vídeňském tisku [/url] * [url=http://gutenberg. spiegel. de/autor/moritz-hartmann-245]Spiegel online, Moritz Hartmann[/url] * [url=http://www. kohoutikriz. org/data/w_hartz. php]Kohoutí kříž, Moritz Hartmann[/url] * [url=https://www. revolvy. com/main/index. php. s=Moritz+Hartmann&item_type=topic]Revolty, Moritz Hartmann[/url].

Kategorie:Rakouští novináři Kategorie:Narození 1821 Kategorie:Úmrtí 1872 Kategorie:Muži