Cesko.wiki Mostecká aféra
Author
Albert FloresMostecká aféra nazývaná někdy též „mostecká špionážní aféra“ (případně krycím označením „akce Sever“) byla komunisty zinscenovaná provokace, na jejímž vzniku se podílely složky ministerstva vnitra a obranného zpravodajství. Časově předcházela „vítěznému“ únoru 1948. Podstatou provokace bylo vytvoření fiktivní ilegální skupiny Sever (se dvěma složkami: pražskou a mosteckou) ovládané již od počátku provokatéry z řad StB. Protistátní skupina Sever měla sdružovat s politickou situací nespokojené účastníky druhého odboje, jakož i příslušníky československé brigády v SSSR, a jejím „cílem“ mělo být zorganizování protikomunistického puče. Po jejím „odhalení“ měla být nelegální skupina dána do souvislosti s konkrétní politickou stranou - stranou národně socialistickou.
Tato aféra již v lednu 1948 byla předmětem tajného zasedání vlády, při němž došlo k ostré hádce ministra vnitra Václava Noska (KSČ) s ministrem spravedlnosti Prokopem Drtinou (Československá strana národně socialistická). Ministr Prokop Drtina předložil důkazy, že jde o komunistickou provokaci podobnou Krčmaňské aféře a navrhoval ustanovení komise ministrů, která by prověřila „podezřelé“ aktivity ministerstva vnitra. +more Vinou odporu komunistů ale tento návrh neprošel.
Přesto odstartovaná mostecká špionážní aféra vedla k výměně nekomunistických velitelů SNB, vyústila v zatýkání a mučení desítek vojáků (bývalých partyzánů), jakož i ideových či jen potenciálních názorových odpůrců. Za hlavní osobu mostecké špionážní aféry byl označen nesmiřitelný odpůrce komunismu Pravomil Raichl - bývalý samopalník +more_československý_armádní_sbor'>československého armádního sboru v SSSR. Dne 20. února 1948 předložil ministr národní obrany Ludvík Svoboda, předseda vlády Klement Gottwald a ministr vnitra Václav Nosek na Pražském hradě prezidentu Edvardu Benešovi návrh na obměnu vlády, do níž údajně pronikli špioni.
Rozehrání
Mosteckou špionážní aféru připravila tajná policie ve spolupráci s vojenským obranným zpravodajstvím a použila při ní dlouho sledovanou osobu Pravomila Raichla, který prošel sovětskými gulagy, kritizoval komunisty již na východní frontě a po druhé světové válce se netajil svými protikomunistickými postoji. Aféra byla psychologicky založena na tom, že Pravomil Raichl (vězeň sovětských pracovních lágrů na Sibiři, hrdina bojů proti nacistům z východní fronty a syn zakládajícího člena KSČ) toužil aktivně vystupovat proti rodícímu se komunistickému režimu. +more Byl proto nakontaktován dvojicí tajných agentů. Edy a Thony se vydávali za americké zpravodajské důstojníky, kteří oficiálně pátrali po letcích US Air Force, kteří zahynuli v bojích nad územím Československa. Agenti Raichlovi tvrdili, že vědí o nespokojenosti části velitelů československé armády s politickým vývojem v Československu a že mohou těmto lidem obstarat zbraně i finanční prostředky. Agenti Edy a Thony Raichla postupně ujišťovali v tom, že americká strana je připravena protikomunistické aktivity podpořit politicky, materiálně i finančně a slíbili dokonce i dodání většího množství německých samopalů, dva těžké a 32 lehkých kulometů (z bývalých skladů wehrmachtu).
Průběh
Důvěřivý Pravomil Raichl se nevědomky stal nástrojem v rukou přednosty Obranného zpravodajství (OBZ) Bedřicha Reicina a ministra vnitra Václava Noska (KSČ). Pravomil Raichl agentům uvěřil, dva týdny s nimi objížděl severozápadní Čechy a postupně je seznamoval se svými obdobně smýšlejícími přáteli z fronty. +more (Jednalo se hlavně o Podkarpatorusy a volyňské Čechy. ) To, že Edyho a Thonyho provázel Raichl, povzbudilo Raichlovy přátele a oni sami hovořili o svých dalších známých z Chomutova, Chebu a Mariánských Lázní, kde zařizovali přechody lidí přes hranice.
Finále
Když takto Raichl odhalil svoje kontakty a jejich protikomunistické aktivity a agenti Edy a Thony nashromáždili dostatek kompromitujících informací, došlo v sobotu 8. +more listopadu 1947 ráno k Raichlovu zatčení.
Podstrčená aktovka obsahovala falešné dokumenty o nalezištích uranu v Československu. I když neměl Pravomil Raichl o těchto skutečnostech žádnou povědomost, byly tyto podvržené dokumenty předkládány vyšetřovateli novinářům jako důkazy jeho viny. +more Postupně se rozjel řetěz zatýkání, při kterém bylo zatčeno i mnoho dalších (s vývojem v Československu) nespokojených lidí (z řad vojáků, inteligence a i komunistů), a to nejen Raichlových přátel, ale i těch, kteří neměli s Pravomilem Raichlem nic společného. Celá špionážní aféra byla veřejnosti prezentována v tom smyslu, že národní socialisté chystali (jako součást buržoazní reakce) vojenský převrat.
Důsledky
Tato rozsáhlá provokace (zosnovaná StB a armádním obranným zpravodajstvím) byla načasována před Únor 1948 a Klement Gottwald ji následně využil jako svůj trumf v politickém boji proti nekomunistickým stranám, zejména proti národním socialistům. Bývalý válečný hrdina Pravomil Raichl byl komunistickým tiskem vláčen jako vlastizrádce. +more Ministr národní obrany Ludvík Svoboda označil Raichla ve svém tiskovém prohlášení z 20. února 1948 (po jednání s prezidentem Edvardem Benešem) za zbabělce a člověka, který se za války vyhýbal vojenské službě. To bylo v ostrém kontrastu se skutečností, že to byl právě Ludvík Svoboda, kdo svého bývalého spolubojovníka Raichla před několika lety hodnotil jako skvělého vojáka a podepisoval dekrety s Raichlovými vyznamenáváními za statečnost.
Propagandou zpracovaná veřejnost žádala pro aktéry mostecké špionážní aféry vysoké tresty, stejně tak jako demonstrace horníků a dělníků z Mostecka, kteří požadovali pro zrádce národa co nejtvrdší potrestání. Přelíčení - první komunistický monstrproces - probíhal na Pankráci od 5. +more května 1948 do 11. května 1948 a vynesl tři rozsudky smrti: Štefan Karlánek za úklady proti republice, Pavel Babec a Pravomil Raichl jako duchovní vůdci odbojových skupin mostecké špionážní aféry. Prezident Edvard Beneš odmítl rozsudky smrti podepsat, a tak byly tresty změněny na doživotí. V soudním procesu „Pravomil Raichl a spol. “ bylo obžalováno celkem 22 lidí, padly tři tresty smrti (změněné na doživotí) a zbytek obžalovaných byl buď zproštěn viny nebo odešel s trestem do tří let věznění.
Závěr
Pravomil Raichl prošel vězněním v sovětských kriminálech a sibiřských lágrech, v nichž byla hrubost a neúcta k lidskému životu zcela normální. Ale oproti sibiřským gulagům pravé peklo zažil až v komunistických věznicích.
Mostecká špionážní aféra ukazuje, jak rychle se lidé mohou ocitnout v soukolí totalitních režimů různého typu a v různých dobách. Zároveň demonstruje stav, kdy v letech 1945 až 1948 - tedy před komunistickým převratem - se odehrávaly závažné zločiny: provokace, brutální výslechy, mučení, vazby bez uvedení důvodu či věznění lidí bez soudu, tedy zločiny, které předznamenaly brutalitu poúnorového režimu. +more Analýza událostí před 25. únorem 1948 odhaluje, že šlo o dlouhodobě připravovaný násilný komunistický převrat s využitím důmyslných provokací i tzv. „volavčích sítí“.
Dovětek
Mostecká špionážní aféra jen otevřela dveře následné, ale mnohem důmyslnější provokaci, jíž byla tzv. akce Kameny.
* Pravomil Raichl (odsouzený na doživotí) uprchl za dramatických okolností v roce 1952 z leopoldovské věznice. Po složitých životních peripetiích se nakonec usadil v Kanadě. +more Zemřel 25. února 2002 v Plzni.