Mořic Braida

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Mořic hrabě Braida ( Moritz Graf Braida di Ronsecco e Cornigliano) (22. listopadu 1802 Brno - 19. února 1872 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Od mládí sloužil v armádě, aktivně se zúčastnil bojů v revolučních letech 1848-1849. Později byl dlouholetým nejvyšším hofmistrem vrchního velitele armády arcivévody Albrechta (1852-1868). Ve vojsku dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. Byl majitelem menších statků na jižní Moravě, které po jeho smrti přešly na spřízněnou rodinu Mitrovských z Nemyšle.

Životopis

Erb rodu Braidů Pocházel z italského šlechtického rodu Braidů usazeného od 17. +more století na Moravě. Byl synem c. k. komořího a guberniálního rady hraběte Antonína Braidy (1771-1825) a jeho manželky Antonie, rozené hraběnky Belcrediové (1769-1852). Od mládí sloužil v armádě, v roce 1825 se uvádí jako podporučík v Olomouci, později sloužil u ženijního sboru v Aradu v Sedmihradsku. V hodnosti nadporučíka byl poté převelen do severní Itálie a jako kapitán se později vrátil znovu do Olomouce. V roce 1839 byl jmenován c. k. komořím a byl přidělen ke dvoru arcivévody Albrechta. Jako podplukovník poté sloužil u 43. pěšího pluku a pod velením arcivévody Albrechta bojoval proti revolučnímu hnutí v roce 1848 ve Vídni a později v Itálii. V roce 1849 byl povýšen na plukovníka a stal se zástupcem velitele plzeňského pěšího pluku č. 35 v Uhrách.

V roce 1852 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se nejvyšším hofmistrem arcivévody Albrechta, v této souvislosti získal také titul c. k. +more tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Arcivévoda Albrecht byl v té době vrchním velitelem a místodržitelem v Uhrách a Braida s ním pobýval v Budapešti. V roce 1859 dosáhl hodnosti polního podmaršála a ve funkci Albrechtova hofmistra setrval do roku 1868. V roce 1868 byl penzionován a obdržel čestnou hodnost polního zbrojmistra. Zbytek života strávil ve Vídni, kde také zemřel.

Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy a Vojenského záslužného kříže s válečnou dekorací. +more Díky dlouholeté službě u arcivévody Albrechta obdržel také několik ocenění od zahraničních panovníků. Byl nositelem ruského Řádu sv. Anny I. třídy a Řádu sv. Stanislava II. třídy, pruského Řádu červené orlice II. třídy, nositelem velkokříže papežského Řádu sv. Řehoře, řeckého Řádu Spasitele, Řádu Adolfa Nasavského a sicilského Konstantinova řádu sv. Jiří, komandérem hesenského Ludvíkova řádu a hannoverského Řádu Guelfů.

Rodina

Po otci byl majitelem menších statků Jiříkovice a Šlapanice na Brněnsku, které patřily do lenní soustavy olomouckého arcibiskupství, po roce 1848 se staly svobodným majetkem. Po Mořicově úmrtí přešly statky na jeho vzdáleného bratrance hraběte Eugena Braidu (1813-1880), brněnského krajského hejtmana, později je koupil Mořicův synovec hrabě Vladimír Mitrovský, který je připojil ke svému velkostatku Sokolnice. +more Do majetku Mitrovských přešla také Mořicova knihovna, která je dnes součástí sbírek hradu Pernštejn.

V roce 1835 se oženil s hraběnkou Emou Onufrií Mitrovskou z Nemyšle (1799-1871), která byla dcerou Jana Nepomuka Mitrovského z Nemyšle, známého osvícence. Emma se později stala c. +more k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Manželství zůstalo bez potomstva.

Mořicova starší sestra Karolína (1800-1870) se provdala za barona Ernsta Forgatche, další sestra Antonie (1805-1831) byla manželkou hraběte Felixe Vettera z Lilie, jejich syn Felix Vetter z Lilie (1830-1913) byl později dlouholetým moravským zemským hejtmanem.