Muravská cesta

Muravská cesta ( Muravskyj šljach; , Muravskij šljach; ) byla původně obchodní trasa, spojující oblast Krymského poloostrova s centrální Rusí; v 16.-17. století pak jeden z hlavních směrů nájezdů krymských Tatarů na Ukrajinu a Rusko. Cesta vedla z tvrze Perekop (nejsevernějšího místa Krymu), přes tzv. Divoká pole směrem nejprve východním, poté severním, po rozvodí řek Vorskla, Severní Doněc a Sejm až do ruského města Tula, které bylo od roku 1566 součástí obranné linie zvané Velká přeseka (Большая засечная черта, Bolšaja zasečnaja čerta).

Muravská cesta měla 11 pohodlných brodů: kaganský, abaškinský, šebelinský, izjumský, tatarský a další. Měla také několik odboček: kalmiuskou, bakajevskou, izjumskou, končakovskou atd. +more Muravskou cestu používaly ruské a polské vyslanecké a obchodní karavany, jež však putovaly i bočními souběžnými trasami, jako např. Starou a Novou vyslaneckou, Romodanovskou, Sagajdačnou atd.

V první pol. 16. +more století Tataři uskutečnili 43 nájezdů na ruské země; další velké série téměř každoročních útoků poté následovaly od roku 1606. Na obranu před ničivými výpravami byla proto napříč této cesty, tj. západo-východním směrem, Rusy budována soustava pevností, ostrogů a opevněných osad (stanic), jako např. Livny, Staryj Oskol a Voroněž (1586), Bělgorod (1596), Valujki (1599), Kozlov (1635), Orlovo (1645) atd. , které byly od roku 1636 postupně spojeny do Bělgorodské přeseky (Белгородская засечная черта, Bělgorodskaja zasečnaja čerta). Tato soustava konečně zabránila tatarské využívání Muravské cesty pro expanzi severním směrem a naopak umožnila následný ruský postup směrem na jih. Po cestě tedy začaly putovat především kozácké sbory a osídlovat liduprázdné stepi. S dobytím jihoukrajinských stepí Ruským impériem v 18. století a vytvořením Nového Ruska (1764) ztratila muravská trasa svůj význam, severo-jižní spojnice byly přeloženy jinam.

Kategorie:Historické cesty Kategorie:Dějiny Ukrajiny Kategorie:Dějiny Ruska Kategorie:Krymský chanát Kategorie:Obchodní cesty