Musaši Mijamoto

Mijamoto Musaši (: 宮本 武蔵, Mijamoto Musaši; 1584 - 13. června 1645), také známý pod jménem Takezó Šinmen, byl japonský šermíř, stratég a rónin. Narodil se v provincii Harima. Pod vedením Ukitů a Ašikagů bojoval jako voják v bitvě u Sekigahary. Byl také umělcem, budhistickým filosofem a literátem. V jeho nejvýznamnějším literárním díle, knize Go rin no šo (Kniha pěti kruhů) se věnoval rozboru boje muže proti muži.

Cesta bojovníka

Prvním protivníkem, kterého Mijamoto kdy zdolal, byl Kihei Arima. Mijamotovi bylo v té době třináct let. +more Poté v šestnácti letech porazil skvělého mistra meče Akijamu z provincie Tadžima. Po roce 1600 navštívil Kjóto, kde vyzval proslavenou školu v Jošioce, a vyhrál všechny souboje. Napsal, že prošel bez porážky na šedesát soubojů. Jeho stylem byl dlouhý a krátký meč, které v boji používal zároveň. Po dosažení nejvyššího mistrovství odložil ocelové meče a nahradil je bokkeny (dřevěnými meči), čímž nikterak nesnížil svou devastující schopnost během souboje, o čemž by mohli vyprávět mnozí z jeho soupeřů, kdyby nebyli v souboji zabiti.

Civilní život

Ósacký hrad Většina z jeho života mezi roky 1600 a 1640 je spíše prezentována jako legenda. +more Někdo se domnívá, že se v letech 1614 až 1615 usadil a sloužil v Ósackém hradě. Říká se také, že pomáhal roku 1638 potlačit vzpouru v Šimabaře. Tuto teorii, stejně jako jeho službu v Ósackém hradě však nelze nijak prokázat. Na druhou stranu mnoho z důležitých událostí, které zachytili někteří významní spisovatelé, se zakládá na skutečnosti. Například jeho klání proti škole v Jošioce, porážka známého mistra kopí Ineie (představeného chrámu Hózóin) a jeho duel s Kódžirem Sasakim v roce 1612. Ještě méně se ví o jeho umění kaligrafie a malby. Dochovalo se několik autoportrétů a krajinomaleb.

Literární tvorba

Hotei a bojující kohouti. +more Malba Musašiho Mijamota V roce 1640 přijal nabídku klanu Hosokawa a vstoupil do jeho služeb. O tři roky později se v provincii Higo pustil do práce na svém hlavním díle - Knize pěti kruhů. Po dvou letech knihu dokončil a ještě týž rok zemřel. Týden před svou smrtí sepsal ještě krátké dílo Dokkōdō, které je soupisem jeho vlastních životních pravidel a pouček. Obě díla odkázal svému žáku a následovníkovi jménem Terao Magonojō. Kniha pěti kruhů se v druhé polovině dvacátého století rozšířila do prostředí americké podnikatelské self-help literatury a za hranicemi Japonska je jednou z vůbec nejznámějších japonských knih o bojových uměních.

Externí odkazy

[url=http://docs. google. +morecom/fileview. id=0B7qru706WIe7YjEwNmZhYzAtYzFkNy00ZTY1LTg4YWYtOTVmMDA4NzY2ZTU3&hl=en]Kniha pěti kruhů[/url] (CAD Press, dotisk samizdatu - nízká kvalita překladu) * [url=http://www. cadpress. sk/kendo. htm]Kniha pěti kruhů, nové vydání,CAD Press 2/2011[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20070704023410/http://www. japonsko. tnet. cz/musashi. htm]Mijamotova porážka, životopis[/url].

Kategorie:Samurajové Kategorie:Japonští spisovatelé Kategorie:Japonští malíři Kategorie:Období Sengoku Kategorie:Narození 1584 Kategorie:Úmrtí 1645 Kategorie:Muži Kategorie:Narození v prefektuře Hjógo