Cesko.wiki Musée Nissim-de-Camondo
Author
Albert FloresMusée Nissim-de-Camondo (Muzeum Nissima de Camondo) je muzeum v Paříži. Nachází se v 8. obvodu v ulici Rue de Monceau v městském paláci hôtel de Camondo. Muzeum se zaměřuje na nábytek a francouzské umělecké předměty z 18. století.
Historie
Palác na okraji parku Monceau postavil v roce 1912 francouzský architekt René Sergent (1865-1927) pro hraběte Moïse de Camondo (1860-1835) na místě staršího paláce jeho rodičů, který byl zbořen v roce 1911. Nová stavba byla inspirována Malým Trianonem ve Versailles. +more Moïse de Camondo sem přesunul své umělecké sbírky, které nepřestával rozšiřovat až do své smrti 14. listopadu 1935. Zahradu navrhl zahradní architekt Achille Duchêne (1866-1947).
Na počátku 19. +more století sefardská židovská rodina Camondo založila banku, která byla jednou z nejvýznamnějších v Osmanské říši. V roce 1869 bratři Abraham-Behor a Nissim de Camondo přesunuli banku z Konstantinopole do Paříže. Jejich synové, bratranci Isaac a Moïse se později stali sběrateli uměleckých předmětů. Moïse se zajímal výhradně o francouzské umění 18. století.
Podle závěti péče o palác včetně sbírek přešla na Union centrale des arts décoratifs (Ústřední unie dekorativního umění), aby zde vytvořila Musée Nissim-de-Camondo, které bylo pojmenováno po jeho synovi (1892-1917), důstojníkovi letectva, který zahynul v leteckém boji 5. září 1917 u obce Leintrey v Meurthe-et-Moselle.
V roce 1940 byly sbírky převezeny na zámek Valençay. V roce 1944 byla Béatrice de Camondo, zakladatelova dcera deportována do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. +more Muzeum bylo uzavřeno až do konce války.
Expozice
Prohlídka začíná v salónech 1. patra a představuje postupně nábytek jako sekretáře, stoly, komody nebo bonheur du jour vyrobené největšími řezbáři své doby, koberce a paravány z textilní manufaktury Savonnerie, sèvreský a míšeňský porcelán.
V patře jsou pokoje rodiny a rovněž knihovna s dřevěným táflováním, odkud je rozhled do parku Monceau. Bývalá Nissimiho pracovna je v anglickém stylu oblíbeném u francouzské buržoazie a je vybavena obrazy z 19. +more století s tématem lovu a jezdectví.
Pracovna jeho otce je vyzdobena dřevěným obložením (kolem roku 1780) pocházející z Bordeaux připomínající budoár doby Ludvíka XV. +more.
Vzhledem k asimilaci rodiny se stopy judaismu vyskytují jen zřídka, jako je vystavený šábesový stříbrný svícen nebo Davidova hvězda na měděné formě na bábovku v kuchyni.
Přízemí jsou uchovány z období belle époque tehdejší technické a architektonické vymoženosti jako vytápění horkým vzduchem, výtah na stlačený vzduch, systém vysávání, osvětlené římsy apod.
Kuchyně je vybavena velkým grilem a ústřední troubou, na zdi visí měděné nádobí.