Myorelaxans
Author
Albert FloresMyorelaxancia (jednotné číslo myorelaxans) jsou látky, které uvolňují spazmy (křeče) a vedou k relaxaci příčně pruhovaného svalstva. Existují dva druhy myorelaxancií, periferní a centrální myorelaxancia. Periferní jsou vysoce účinné látky používané při operacích, způsobují celkové ochrnutí (například přírodní kurare), centrální pouze snižují napětí svalstva a používají se například při léčbě bolesti zad, kde ale nemusejí být účinné.
Periferní myorelaxancia
Působící přes NM receptory
kurarimimetika, kurareformní látky - látky blokující stah kosterních svalů periferními mechanismy, zásahem do procesů neurotransmise na nervosvalovém spojení; snižují svalový tonus, vyvolávají úplnou relaxaci kosterních svalů, nepůsobí na hladké svaly. Jejich použití je omezeno na anestezii při operacích, dochází k přechodnému ochrnutí.
Přenos vzruchu
Na nervosvalovém spojení končí pouze jedno nervové vlákno. Neurotransmiterem je acetylcholin (ACH). +more ACH je uvolněn akčním potenciálem a difunduje přes synaptickou štěrbinu k NM receptorům, které jsou lokalizované v membráně svalové buňky. Aktivací těchto receptorů se zvyšuje permeabilita pro Na+ a K+ ionty, membrána depolarizuje a tato změna potenciálu se nazývá ploténkový potenciál. Pokud je tento potenciál dostatečně vysoký, dochází k depolarizaci membrány a impuls se šíří z nervosvalového spojení do svalové buňky, vzniká akční potenciál svalové buňky a svalová buňka se kontrahuje.
Podle mechanismu, kterým periferní myorelaxancia vyvolávají blokádu přenosu, rozdělujeme * myorelaxancia kompetitivní (nedepolarizující) * myorelaxancia nekompetitivní (depolarizující)
Působící jiným mechanismem
Působící presynapticky
Zástupcem je botulotoxin A. Jedná se o proteinový komplex neurotoxinu A, který je produkován Clostridium botulinum. +more Botulotoxin A interferuje s proteiny odpovědnými v nervovém zakončení motorického nervu za skladování neurotransmiteru, inhibuje synaptobrevin a další bílkoviny, a inhibuje tak uvolňování ACH z nervového zakončení. K obnovení funkce dochází až po vytvoření nových bílkovin membrány vezikul. Používá se u blefarospasmu, k mírnění projevů spastické tortikollis a jiných neurologických poruchách, které jsou doprovázeny spazmy (mozková obrna). V moderní době jsou injekce botulotoxinu používány v estetické medicíně.
Působící postsynapticky
Zde je zástupcem dantrolen (derivát hydantoinu). Mechanismem účinku dantrolenu je blokáda uvolňování iontů vápníku ze sarkoplazmatického retikula přes vazbu na ryanodinové receptory. +more Tím dochází k přerušení spojení mezi excitací a kontrakcí kosterních svalů. Je používán v terapii maligní hypertermie. Maligní hypertermie je charakterizována vzestupem koncentrace vápníku v myocytech, který je provázen hypertermií a metabolickou acidózou. Dantrolen však musí být podán včas, tj. dříve než se vyplaví všechny zásoby vápníku za sarkoplazmatického retikula.
Centrální myorelaxancia
Do velké míry snižují klidový tonus svalů bez ztráty jejich volní kontrakce. Způsobují útlum polysynaptických drah v CNS, tím tlumí různé reflexy, které vedou ke spastickým reakcím. +more Všeobecným nežádoucím účinkem je celkové snížení svalového tonu s rizikem posturální nestability, dále ospalost, zmatenost (projevy celkového útlumu CNS).
Zástupci
baklofen, tetrazepam, chlorzoxazon, tolperizon, tizanidin
Indikace
Poranění míchy, porodní poškození mozku, spasticita spojená se sclerosis multiplex, adjuvantní léky u spastických stavů různé etiologie
Tizanidin
Tizanidin má výrazné alfa2mimetické účinky, posiluje jak presynaptickou, tak postsynaptickou inhibici v míše a tím snižuje uvolňování excitačních působků, zejména NMDA. Nežádoucí účinky v podobě ospalosti, hypotenze, sucha v ústech a tělesné slabosti.
Na českém trhu se tizanidin objevuje pod názvem Sirdalud ve variantách 2 mg a 4 mg. V září 2023 bylo na recepty vydáno přes 11 000 balení slabší varianty a 6 000 balení varianty 4 mg.
Myorelaxancia z přírodních zdrojů (farmakognosie)
Jediným zástupcem periferních myorelaxancií ve farmakognosii je kurare, indiánský šípový jed používaný indiány v Jižní Americe k lovu zvěře. Kurare vznikne zahuštěním vodního extraktu z částí rostlin rodu Chondrodendron, Telitoxicum, Anomospermum a Strychnos. +more Účinný je pouze při parenterální aplikaci. Dříve se kurare dělilo dle typů obalů, které jsou specifické pro jednotlivé oblasti, na tukokurare (bambusové roury), postkurare (hliněné nádoby) a kalebasové kurare (plody lahvovníku). V současnosti se kurare dělí dle botanického původu a chemické konstituce obsahových látek na dvě skupiny.
1) Menispermaceae kurare
Zdroj
Chondrodendron tomentosum (Menispermaceae), keř rostoucí v Jižní Americe; další zdroje rostliny rodu Anospermum a Telitoxicum.
Droga
Vodní extrakt kořenů, listů, kůry, který je zahuštěný do pevné konzistence
Obsahové látky
Směs alkaloidů s převahou tubokurarinu. Ten se získává izolací z vodného roztoku jako pikrát, pro aplikaci se používá chlorid. +more Dále terciární aminy - isochondrodendrin, kurin, chondrokurin, isochondrokurin.
Indikace
Svalové relaxans v hrudní a břišní chirurgii při celkové anestezii, k uvolnění spasticity svalů, tetanických křečí, diagnostika myastenia gravis.
Chemie
Z chemického hlediska patří mezi bisbenzylisochinolinové deriváty s kvarterním dusíkem, spojené hlava-pata. Patří mezi alkaloidy odvozené od fenylalaninu.
2) Loganiaceae kurare
Zdroj
Strychnos toxifera, S. crevauxii, S. castelnaei (Loganiaceae)
Droga
Vodní extrakt listů a kůry, který je zahuštění do pevné konzistence
Obsahové látky
Deriváty bisondolových alkaloidů typu strychninu - C-toxiferin, C-kurarin, dále monomerní strychninové nebo karbolinové akaliody.
Indikace
Svalové relaxans v hrudní a břišní chirurgii při celkové anestezii, k uvolnění spasticity svalů, tetanických křečí, diagnostika myastenia gravis, pro výrobu polosyntetického alkuroniumchloridu
Chemie
Z chemického hlediska patří mezi bisindolové alkaloidy, je to dimer strychninu. Patří mezi alkaloidy odvozené od tryptofanu.
Reference
Literatura
Lincová, Farghali: Základní a aplikovaná farmakologie. Galén 2002. +more * Katzung, B. G. : Základní a klinická farmakologie. H&H 2006. * Hynie, Sixtus: Farmakologie v kostce. Triton 2001. * Silbernagl, Stefan: Atlas fyziologie člověka. Grada 2004. * Tomko, Jozef: Farmakognózia. Osveta 1999.