Místopředseda ústředního výboru Komunistické strany Číny

Technology

12 hours ago

Author

Guillaume d'Estouteville (asi 1403/1412 Normandské vévodství - 22. ledna 1483 Řím) byl francouzský římskokatolický šlechtic, duchovní, arcibiskup rouenský, primas Normandie a kardinál. Zastával postupně značné množství církevních úřadů, některé z nich současně. Byl biskupem nebo administrátorem postupně sedmi biskupství a jednoho arcibiskupství, byly mu uděleny celkem čtyři různé kardinálské tituly. V rámci biskupské genealogie je jeho linie apoštolské posloupnosti nejstarší písemně doložitelná, jejíž příslušníci žijí.

Život

Guillaume se narodil jako druhorozený syn asi ve Valmontu nebo v Estouteville-Écalles v Normandském vévodství do rodiny d'Estouteville, patřící ke staré francouzské šlechtě. Jeho otec Jean d'Estouteville, pán z Vallemontu a Velký komoří Francie, byl zajat ve válce a strávil 20 let v zajetí. +more Jeho matka byla Marguerite d'Harcourt. Guillauma vychovával strýc stejného jména, který byl biskupem v Évreux.

Ačkoli byl Guillaume d'Estouteville významnou osobností své doby, nedochovaly se o něm kompletní věrohodné informace. Od +more_století'>17. století byly publikovány mylné domněnky, že byl benediktinským mnichem. Do kláštera měl vstoupit v Paříži a následně se stát tamním představeným. Podle později nalezených dokumentů byl Guillaume v roce 1471 jmenován opatem-komendátorem převorství Saint-Martin-des-Champs a nebyl členem řádu. Dále spravoval in commendam kláštery Mont-Saint-Michel (1444-1483), Saint-Ouen de Rouen a klášter s obcí Montebourg.

V lednu 1439 zemřel angerský biskup Hardouin du Brueil. Guillaume d'Estouteville měl o místo angerského biskupa zájem a vypravil se přímo k papeži +more'>Evženovi IV. do Říma. Ten jej jmenoval angerským biskupem a vydal mu jmenovací bulu s datem 20. února. Ve Francii však došlo 27. února ke zvolení jiného biskupa Jeana I. Michela, který byl potvrzen generálním vikářem arcibiskupa-metropolity z Tours i králem. Guillaume prezentoval papežskou bulu, tak však byla zpochybňována. Protože mu nebylo umožněno se ujmout biskupství v Angers, byl jmenován apoštolským administrátorem mirepoixské diecéze. Ačkoli v Mirepoix nikdy nebyl, podržel si po dobu jednoho roku příjem z tamního beneficia. V září 1439 byl jmenován sídelním biskupem digneské diecéze. Následně byl 8. ledna 1440 kreován kardinálem s titulem kardinál-kněz ze San Martino ai Monti. Na biskupa byl vysvěcen 10. ledna 1440, jeho světitelé však nejsou známi.

V roce 1441 se stal apoštolským administrátorem nîmeské diecéze, v roce 1444 také bézierské diecéze. Zároveň vykonával i úřad sídelního biskupa v Digne. +more Na ten rezignoval v roce 1445, o dva roky později rezignoval i na správu bézierského biskupství a formálně i angerského, které však doopravdy nikdy nespravoval. Roku 1450 rezignoval i na úřad administrátora nîmeské diecéze a byl jmenován administrátorem lodèvské diecéze.

Roku 1452 byl znovu otevřen případ Jany z Arku, která byla odsouzena k smrti na základě falešných obvinění. Případ byl prozkoumáván v církevní i světské rovině a skončil zrušením rozsudku a rehabilitací Jany i díky přispění kardinála d’Estouteville.

V lednu 1453 byl jmenován biskupem saintjeandemauriennské diecéze a v dubnu téhož roku byl jmenován arcibiskupem rouenským. Papež +more'>Kalixt III. vytvořil titul normandského primase pro rouenského arcibiskupa bulou 22. května 1457, Guillaume d'Estouteville se tak stal prvním nositelem tohoto čestného titulu.

Roku 1455 byl jmenován kardinálem-biskupem Porto-Santa Rufina. V roce 1459 mu byl kardinálský titul změněn na kardinál-kněz ze Santa Pudenziana a byl ještě jednou změněn 26. +more října 1461 na kardinál-biskup z Ostie. Kardinál d'Estouteville zemřel v roce 1483.

Biskupská genealogie

Linie d'Estouteville, 1440 byla v minulosti známa jako Linie della Rovere, protože za zakladatele této linie je považován papež Sixtus IV. +more který se narodil jako Francesco della Rovere, ale v současné době je zjištěno, že papež byl vysvěcen kardinálem d'Estouteville. K této lini patří např. arcibiskup pařížský Laurent Ulrich, arcibiskup tourský Bernard-Nicolas Aubertin a žije dalších přibližně 20 biskupů.