Městské opevnění (Beroun)

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Městské opevnění v Berouně je historická opevněná stavba, která se nachází ve městě Beroun v České republice. Opevnění má významnou historickou hodnotu a je zapsáno na seznamu kulturních památek České republiky. Berounské opevnění bylo postaveno ve 13. století jako obranný systém kolem městských hradeb. Bylo tvořeno hradbami, věžemi, branami a baštami, které sloužily k ochraně města před nepřátelskými útoky. Opevnění bylo později rozšířeno a přestavěno v různých obdobích, zejména v 16. a 17. století během třicetileté války. V současnosti jsou dochovány části původního opevnění, na kterých je patrné jeho historické uspořádání a rozvržení. Nejvýznamnější části opevnění jsou Červená brána, Bílá věž, původní hradební zeď a bastiony. Tyto objekty jsou důležitými památkami historického opevnění a přitahují jak místní obyvatele, tak turisty. Opevnění je důležitou součástí historie města Berouna a připomíná dávné doby, kdy bylo město vystaveno nebezpečí. Dnes je proměněno v turistickou atrakci a je důležitou turistickou památkou v Berouně. Památková oblast je pečlivě udržována a návštěvníci mají možnost prohlédnout si zdejší historické objekty a poznat tak bohatou historii města.

Městské opevnění v Berouně je částečně dochovaný systém hradeb, které ve středověku chránily město. Bylo založeno na přelomu 13. století a 14. století za vlády Václava II. O dvě století později pak prošlo modernizací. Hradby jsou šest až devět metrů vysoké a v průměru dva metry široké. Hradbu posilovalo 37 hranolových, do města otevřených bašt, z nichž se dvacet dochovalo. Obranný systém byl ještě posílen vodním příkopem. Jeho hloubka dosahovala až osmi metrů a šířka od jedenácti metrů na východě po sedmnáct metrů na jihozápadě. Délka kurtin byla dvacet i více metrů. Parkán uzavřený nad příkopem parkánovou zdí byl široký osm až deset metrů. Vstup do města zajišťovalo několik bran, z nichž se dodnes dochovaly dvě: Pražská a Plzeňská. V devadesátých letech 20. století byly hradby zrekonstruovány. Nejlépe dochovaná a zároveň volně přístupná je jižní část hradeb. Ostatní části většinou zanikají v městské zástavbě.

Plzeňská brána

Plzeňská brána je postavena v západní části opevnění a je patrně jeho nejstarší částí. Díky své vyvýšené poloze měla funkci hlavní městské hlásky a službu zde vykonával trubač, přebývající v kamny vytápěné komoře v horním podlaží. +more Brána má klenutý průjezd. Na vnější straně brány chránil průjezd padací most a mříž. Na noc byla brána uzavírána dvoukřídlými vraty a přes den řetězy. Původně gotická brána byla po požáru v roce 1735 barokně přestavěna. Do roku 1752 se zde vybíralo clo. Východní průčelí zdobí městský znak a věžní hodiny. Ty jsou z konce 19. století, původně byl na bráně od roku 1508 orloj s 24 hodinovým ciferníkem, ten byl však nahrazený roku 1736 novými hodinami se dvěma ciferníky. Dnešní podoba brány pochází z roku 1896. Brána je od dubna do října přístupná veřejnosti. Interiéry jsou využívány Muzeem Českého krasu.

Pražská brána

Pražská brána (někdy také Dolní) je postavena ve východní části opevnění. Vznikla přímo proti původnímu brodu přes řeku Berounku, a musel jí tak projít každý, kdo šel z nebo do Prahy. +more Hlavním účelem brány bylo chránit vstup do města a zároveň sloužila jako pozorovatelna. Podle dochovaných písemných zpráv zde bylo příležitostně i městské vězení a byla využívána měšťany jako obecní trezor. Byla zavírána dvoukřídlými vraty a na venkovní straně v případě potřeby padací mříží. Postavena byla ke konci 13. století. V roce 1421 na ni a přilehlou hradbu provedlo úspěšný hlavní útok husitské vojsko vedené Janem Žižkou. V roce 1845 byl její stav tak špatný, že se uvažovalo o demolici. Nestalo se tak a o rok později byla opravena. Poslední rekonstrukce byla provedena v roce 2004.