Neofeminismus
Author
Albert FloresNeofeminismus je podobně jako obrat „nový feminismus“ pohyblivé slovo, které označuje různé podoby feminismu v dějinách tohoto hnutí. Poprvé se termín objeví ve 20. letech minulého století ve Velké Británii a v Německu, kde se vymezuje k politickému feminismu britských sufražetek z počátku století. Neofeministky byly zaměřené především na sociální problematiku: pracovní podmínky žen, rodičovské příspěvky a podmínky mateřské dovolené. Za vůdčí osobnost je považována britská feministka Eleanor Rathbone, předsedkyně sdružení National Union of Societies for Equal Citizenship.
O šedesát let později se slovo objeví v titulu eseje Jacquese Zephira Neofeminismus Simony de Beauvoirové v souvislosti s „biblí nového feminismu“ Druhé pohlaví z roku 1949, ve kterém autorka prosazuje radikální feminismus a požaduje zrušení nejen tradičních společenských rolí, ale také sexuální identity: „Žena se nerodí ženou, žena se ženou stává.“
Ve stejné době (na přelomu 70. a 80. +more let minulého století) použije však v opačné optice termín papež Jan Pavel II. v teorii „komplementárnosti“, rozvedené v knižně vydaném souboru katechezí Teologie těla. Muži a ženy mají specifické vlastnosti: pro ženy je charakteristická empatie, intuice a „emotivní inteligence“.
V současné době označuje slovo novou vlnu feminismu především v souvislosti s hnutím #MeToo, které je vnímáno jako projev amerického puritanismu. Tento význam je přítomný ve francouzském Manifestu 100 žen z roku 2018, ve kterém signatářky vyjadřují obavy z postoje, který činí ze žen jen oběti a zbavuje je tak paradoxně svéprávnosti: „Tato horečka, která posílá ‚prasáky‘ na jatka, je daleka tomu, aby pomohla ženám získat nezávislost. +more Ve skutečnosti je ve službách nepřátelů sexuální svobody, náboženských extremistů a všem těm, kteří nám ve jménu substanciálního dobra a viktoriánské morálky říkají, že ženy jsou zvláštní bytosti, jakési děti s dospělou tváří, vyžadující, aby byly chráněné. ".
V podobném smyslu používá pojem také Patrik Ouředník ve svém článku z července 2019, kde mimo jiné píše: „Má-li mít feminismus smysl a obsah, jeho požadavky nemohou nebýt univerzální; v opačném případě není už žena vnímána ve smyslu lidské bytosti naroveň mužům, ale pouze jako derivovaný produkt té které kultury, té které civilizace. Co se odehrává dnes. +more Feministický univerzalismus minulého století je nahrazen multikulturálním partikularismem, který ve jménu individuální svobody udržuje ženy v podřadné pozici. Diskurs neofeminismu je následující: ‚Pokud je to jejich svobodná volba, musíme hájit právo žen nosit burku. ‘ Stejně se kdysi argumentovalo v souvislosti s poskytnutím plnohodnotného občanského statusu americkým černochům; řadě z nich jejich služební role vyhovovala a neviděla důvod cokoli měnit. ‚Pokud je to jejich svobodná volba, musíme hájit právo černochů nebýt rovnoprávní. ‘“.
Pojem 'neofeminismus je tedy ilustrací proměn, kterými feministické hnutí postupně prochází.