Neokonfucianismus

Technology

12 hours ago

Author

Ču Si, hlavní postava neokonfucianismu Neokonfucianismus ( často zkráceno na 理學, li-süe, doslova „učení o li“) je termín používaný pro různorodé proudy konfucianismu, které se ve snaze o obrodu konfuciánské filosofie formovaly od poloviny 9. století. V první fázi dosáhly tyto snahy vrcholu v 11. století za dob Severních Sungů v podobě učení Ču Siho. Ču Siho škole Čcheng-Ču konkuruje především Wang Jang-mingova škola Lu-Wang z dob dynastie Ming a škola Taj Čena z mandžuských dob.

Pozadí vzniku

Neokonfucianismus se vyvinul z učení konfucianismu, jehož počátky sahají do 6. století př. +more n. l. do dob Konfucia. Po Konfuciově smrti se jeho učení dále rozvíjelo a těšilo se výsadnímu postavení u prostých obyvatel Číny i čínského císařského dvora. S příchodem mahájánového buddhismu do Číny počátkem našeho letopočtu začal konfucianismus na svém postavení ztrácet - buddhismus oproti konfucianismu totiž nabízel svým stoupencům jednak možnost příštího zrození a tudíž život po smrti, a jednak umožňoval vstup do mnišského stavu ženám a mladším synům, kteří by se jinak nemohli vymanit z pevně dané společenské hierarchie založené na Konfuciově učení. Vedle buddhismu se v prvních stoletích našeho letopočtu začal masově šířit i taoismus a konfucianismus tak na čas ustoupil do pozadí.

Proti masovému rozšíření buddhismu se však brzy začala stavět část úřednictva, která se obávala dalšího oslabování pozic konfucianismu (a tím i narušení výsadního postavení úřednického aparátu). Tyto snahy vrcholily koncem 40. +more let 9. století. Zejména díky konfuciánskému úředníku Chan Jüovi začal být buddhismus a taoismus tvrdě potlačován. I díky tomuto silnému oslabení pozic taoismu a buddhismu byla připravena živná půda pro opětovný návrat konfucianismu k moci.

Ču Si

John K. Fairbank vidí počátek neokonfuciánství v době, kdy Džürčeni svrhli Severní Sungy. +more V této době totiž působili a svá díla napsali jedni z hlavních učenců neokonfuciánství, kterým se však dostalo širší pozornosti a uznání v době, kdy na scénu nastupuje Ču Si. Ču Si, rodák z dnešní provincie Fu-ťien, byl za své radikální výstupy proti neschopné úřednické aparatuře několikrát trestán, mimo jiné ho stihlo i vyhnanství. Stal se významným učencem tehdejší doby, dle Josepha S. Wua byl Ču Si nejvýznamnější učenec čínského filozofického myšlení od dob Konfucia. Své učení zaznamenal do množství spisů, k nejvýznamnějším patří Čtyři knihy; tento spis obsahuje texty a rozsáhlé analytické komentáře spisů Velké učení, Učení středu, Konfuciových Hovorů a Meng-c’.

Učení

Ču Si ve své nauce spojil jednak různorodé proudy neokonfuciánských myšlenek a jednak k nauce tradičního konfucianismu „přidal“ některé další prvky buddhismus a taoismu. Základní princip neokonfucianismu tvoří nauka o li, čchi a tchaj-ťi. +more Zatímco čchi je materiální princip všech věcí (i živých bytostí), li je podstata, idea, která existenci těchto věcí provází. Zatímco čchi má každá věc jedinečné (např. každý strom je jiný - jeden větší, další menší apod. ), li je pro jednotlivé druhy věcí totožné (např. li stromu bude stejné i pro další strom). Zatímco li určuje ráz, povahu věci, čchi dává každé věci jedinečnou formu. Pojem tchaj-ťi (většinou překládáno jako „nejvyšší nejzazší“) pak dotváří obraz makrokosmu - jedná se o všeprostupující princip řídící celý vesmír. Koncept tchaj-ťi je blízký konceptu tao v taoismu.

Čchi většiny lidí je natolik temné, že zastiňuje jejich li. Řečeno přeneseně, materiální a fyzické potřeby většiny lidí jsou natolik silné, že překrývají jejich inteligenční potenciál a rozvoj ducha, který je ukryt v li. +more Člověk se podle Ču Siho proto musí snažit odbourat své temné čchi pomocí meditací, studií a úvah o konfuciánských principech, aby tak dosáhl harmonie s přírodou, rodinou i společností.