Nepřímá daň

Nepřímá daň je taková daň, kterou státu platí jiná osoba (plátce) než ta, která je této dani podrobena a na kterou účinky daně dopadají (poplatník). Označuje se také jako daň ze spotřeby, neboť daň je zahrnuta v ceně zboží nebo služeb nakupovaných poplatníkem, který tedy tuto daň hradí v rámci úhrady své spotřeby (a státu pak daň zaplatí příslušný obchodník). Opakem nepřímé daně je daň přímá, u které je poplatník přímo plátcem: přímá daň nezdaňuje spotřebu, ale příjmy poplatníka.

Nepřímá daň může být selektivní (např. spotřební daň), která se týká pouze vybraných druhů zboží, nebo univerzální (např. +more daň z přidané hodnoty), která se týká veškerého zboží.

Vlastnosti

Ve srovnání s přímými daněmi lze některé vlastnosti nepřímých daní přinejmenším z určitých hledisek označit za výhodné: * jsou stabilní a předvídatelné, poplatník může změnou svého chování do určité míry ovlivnit výši odvedené daně, * jejich výběr je jednodušší než u přímých daní, * jsou rovné - pro všechny platí stejná sazba daně, * jsou nenápadné, skryté v ceně zboží - vyvolávají tedy u poplatníků méně negativních pocitů.

Některé vlastnosti však lze z určitých pohledů označit také za nevýhodné: * jednorázově zvyšují ceny a krátkodobě zvyšují inflaci * deformují ceny * jsou nenápadné, skryté v ceně zboží

Zastaralý výraz

V Rakousko-Uhersku a částečně za První republiky se pro nepřímé daně užíval výraz důchodky.

Reference

Kategorie:Daně