New Criticism

New Criticism (tzv. nový kriticismus) je literární teorie, která vznikla v USA v první polovině 20. století. Po invazi do českého literárního prostředí v 60. letech se stala jedním z nejvýznamnějších literárních směrů. Její základní myšlenkou je podrobná analýza literárního díla v rámci samotného textu, bez zohledňování kontextu autorova života nebo doby, ve které dílo vzniklo. New Criticism odmítá historické, sociologické a biografické aspekty interpretace literárního díla a zaměřuje se na textovou analýzu, ve které je klíčové porozumění autorským záměrům. Představitelé tohoto směru používají metody jako je close reading (důkladné zkoumání textu), strukturální analýza a analýza metafor. New Criticism získal popularitu ve Spojených státech v důsledku snahy o objektivizaci literárního zkoumání a od používání subjektivních postojů a emocí. Kritici se zaměřovali na vnímání a hodnocení textu samotného, bez ohledu na autorovy motivy či jeho stanoviska, a ústředním cílem bylo odhalování uměleckých hodnot a struktur v literárním díle. V českém prostředí se New Criticism prosadil především ve 2. polovině 20. století. Jeho zástupci se snažili interpretovat českou literaturu založenou na objektivní analýze textu a nepřihlíželi k historickým nebo sociologickým okolnostem. Výhodou této metody bylo, že kritika byla schopna převzít díla literárního kánonu a zkoumat je podle svého metodu. Avšak po roce 1989 dochází v české literární vědě ke kritice New Criticism pro jeho nedostatek historického uvědomění a omezení pouze na samotný text. Postupně byl nahrazován novými metodami interpretace literárního díla.