Cesko.wiki Nikéforos Gregoras
Author
Albert FloresNikéforos Gregoras, řecky Νικηφόρος Γρηγορᾶς (1295 Hérakleia Pontiké - 1360 Konstantinopol) byl byzantský historik, teolog a astronom.
Život
Již v raném věku se usadil v Konstantinopoli. Získal si pověst učence a císař Andronikos II. ho jmenoval chartophylaxem (správcem církevních archivů).
Jako astronom si všiml chyb v kalendáři a v roce 1326 navrhl císaři jeho reformu. Andronikos II. +more ji odmítl provést kvůli strachu z reakce jiných národů. Až o dvě stě let později papež Řehoř XIII. prosadil takřka totožnou reformu, jakou navrhoval Nikéforos.
Když byl císař Andronikos II. roku 1328 sesazen svým vnukem +more'>Andronikem III. , Nikéforos se stáhl do soukromého života. Do veřejného prostoru vstoupil zase až polemikou s aristotelovským teologem Barlaamem z Kalábrie. Ta mu získala velkou popularitu a přinesla množství žáků.
Teprve po smrti Andronika II. si Nikéforos našel cestu k jeho vládnoucímu vnukovi a přijal jeho nabídku, aby se roku 1333 zúčastnil jednání o sjednocení východní a západní církve s velvyslanci papeže +more'>Jana XXII. Jednání byla ovšem neúspěšná.
V roce 1346 vyvolal další velkou veřejnou polemiku, tentokrát zaútočil na hésychasty, a to vydáním traktátu, v němž se pevně postavil proti Gregoriovi Palamasovi, hlavnímu stoupenci hésychastické doktríny. Byl v tomto tažení povzbuzován zejména císařovnou Annou Savojskou, naopak císař +more_Kantakuzenos'>Jan VI. Kantakuzenos byl spíše na straně hésychastů.
Přestože přesvědčil některé významné církevní činitele, na klíčové synodě roku 1351 prohrál a synoda označila jeho názory za kacířské a doktrínu Palamasovu za ortodoxní (tedy správnou). On i ostatní poražení dostali příležitost se odvolat, ale Nikéforos odmítl. +more Stal se mnichem a pokračoval v kampani proti palamitům. Vyhrotily se v důsledku toho i jeho vztahy s císařem Kantakuzenem. Ten ho začal pronásledovat, nejprve mu udělil trest domácího vězení, později mu nařídil trvalý pobyt v klášteře Chora. Z kláštera mohl vyjít až roku 1354 a vrátil se ihned k polemikám s hésychasty.
Dílo
Jeho nejslavnějším dílem je 37dílná historiografická práce Římská historie. Popisuje léta 1204-1359. +more Navazuje v ní na práci Georgia Pachyméra. V textu často popouštěl uzdu svým emocím a důkazem toho, že ve svých polemikách neměl míru, je, že jejich popisu vyhradil celé dva díly své Římské historie.