Nikolaj Nikolajevič Zlatovratskij

N. N. Zlatovratskij na smrtelném loži. Nikolaj Nikolajevič Zlatovratskij (Vladimir - Moskva) byl ruský spisovatel, představitel slavjanofilského křídla narodnictví.

Život

Narodil se v roce 1845 ve Vladimiru do vzdělané úřednické rodiny. Jeho dědeček byl jáhnem chrámu, jenž je umístěn na Zlaté bráně; odtud pochází i rodové příjmení (Zolotyje vorota → Zlatovratskij). +more Nikolajův otec vzděláním též náležel k duchovnímu stavu, byl však úředníkem kanceláře provinčního náčelníka šlechty. Rodina byla silně nábožensky založená, matka měla velkou zálibu v pravoslavných ikonách a přísné plnění církevních obřadů bylo považováno za základ mravnosti.

V letech 1855-1864 studoval na vladimirském gymnáziu. Koncem 50. +more let otevřel jeho otec s podporou náčelníka šlechty veřejnou knihovnu a mladý gymnazista mu přitom pomáhal. Dalším otcovým podnikem byl i pokus o vydávání časopisu Vladimirskij vestnik [Vladimirský věstník]. Značný vliv na mladého Nikolaje měli dva bratři jeho otce, z nichž jeden byl přítelem Dobroljubova. Tito strýcové podněcovali studentův zájem o život prostého lidu, se kterým se seznamoval i při častých cestách k venkovským příbuzným; u nich poznal dědinu z bezprostřední blízkosti.

Ke konci gymnaziálních studií se zhoršilo hmotné postavení jeho otce a Nikolaj nemohl uskutečnit svůj sen - stát se studentem Moskevské univerzity. Jeden rok se účastnil přednášek na univerzitě jako mimořádný posluchač, pak začal studovat na Petrohradském státním technologickém institutu. +more Dokončit studium se mu však nepodařilo, neboť musel mnoho času věnovat zápasu s hmotnou nouzí. V roce 1866 se stal korektorem časopisu Syn otěčestva [Syn vlasti]. Zde zesílila jeho náklonnost k literární činnosti, kterou projevoval již na gymnáziu. V roce 1867 mu časopis Iskra [Jiskra] otiskl povídku ze života rolníků Paďož skota [Dobytčí mor] a její úspěch mu otevřel přístup i do dalších časopisů, v nichž pak uveřejnil řadu drobných povídek. Příjmy z literární činnosti však byly nedostatečné a jen málo pomáhaly zažehnat nouzi, která mu přivodila i těžkou chronickou chorobu. To přinutilo Zlatovratského vrátit se v roce 1872 do svého rodiště.

Ve Vladimiru se trochu zotavil a v letech 1874-1875 publikoval v časopise Otěčestvennyje zapisky [Vlastenecké zápisky] novelu Kresťjane - prisjažnyje [Sedláci - porotcové]. Novela měla velký úspěch a získala svému autoru literární proslulost. +more V letech 1878-1879 pobýval v zapadlých koutech Vladimirské gubernie a studoval venkovskou problematiku. V 70. letech se stal propagátorem narodnických myšlenek, jak o tom svědčí novela Zolotoje serdce [Zlaté srdce] (1877-1878) a sbírka črt a povídek Děrevenskije budni [Vesnické všední dny](1878-1879).

Zlatovratskij se stal populárním spisovatelem; z řady jeho dalších prací je nejvýznamnější čtyřdílný román Ustoi. Istorija odnoj děrevni [Pilíře. +more Historie jedné vesnice], který publikoval v letech 1878-1882. Na sklonku života tvořil díla memoárového charakteru, např. Dětskije i junyje gody. Vospominanija 1845-1864 gg. [Dětská a mladická léta. Vzpomínky na léta 1845-1864] (1908-1911). V roce 1909 se stal čestným členem Petrohradské akademie věd (oddělení ruského jazyka a literatury). O dva roky později v Moskvě zemřel.

Dílo

Zlatovratkij byl nejúspěšnější narodnický beletrista. Uměl výborně tlumočit život, typy a mluvu rolníků („mužiků"). +more Jeho práce jsou směsí beletrie, etnografie, publicistiky, někdy i statistiky. Narodnické ideály dostaly téměř mystického posvěcení v románu Ustoi [Pilíře], který četly davy a věřily v jeho obsah. Autor v něm kreslí vesnický život v celé řadě dědin a v nich předvádí dva světy. Na jedné straně patriarchální rolnickou obščinu, jejíž kořeny tkví v nedohledné minulosti a která zpočátku neznala ani podruhy, ani boháče. Všichni pracují, žijí v přátelství a jsou šťastni. Na straně druhé líčí bohaté sedláky („kulaky"), kteří narušují staleté obyčeje.

Nové pořádky přicházejí zpravidla odkudsi z města, zbohatlíci skupují pozemky a půda je pro ně především zdrojem zisku. Zatímco rolnickou obščinu Zlatovratskij idealizuje a drobné sedláky („mužiky") líčí jako mravní hrdiny, kulaky vykresluje jako lidi zlé, chtivé a lačné. +more Jejich nenasytnou touhu po majetku přirovnává k neukojitelné touze náruživého pijáka po alkoholu.

Zlatovratskij však nevyzýval k revoluci. Byl utěšitelem lidu a věřil v jeho moudrost. +more Východisko viděl v pokoře. Pravda a spravedlnost sejdou jednou jako mana z nebes na zem a zvítězí. Je třeba neprotivit se zlu, čekat a věřit, jít mezi lid, učit se od něho a plakat s ním. Maxim Gorkij ho nazval „sladkým šidilem". Zlatovratského rčení „plakat s lidem" se stalo okřídleným.

Spisy (výběr)

Paďož skota [Dobytčí mor], 1867 * Kresťjane - prisjažnyje [Sedláci - porotcové], 1874-1875, novela * Zolotoje serdce [Zlaté srdce], 1877-1878, novela * Děrevenskije budni [Vesnické všední dny], 1878-1879, sbírka črt a povídek * Ustoi. Istorija odnoj děrevni [Pilíře. +more Historie jedné vesnice], 1878-1882, čtyřdílný román * Děrevenskij korol Lir [Vesnický král Lear], 1880, povídka * Gospoda Karavajevy [Páni Karavajevové], 1885, povídka * Truženiki [Lopotní lidé], 1886, povídka * Iskra božija [Boží jiskra], 1887, sbírka črt * Mečtatěli [Snílci], 1893, povídka * Bezumec [Šílenec], 1894, povídka * Dětskije i junyje gody. Vospominanija 1845-1864 gg. [Dětská a mladická léta. Vzpomínky na léta 1845-1864], 1908-1911, paměti Práce Zlatovratského byly zpravidla nejprve publikovány v časopisech, později i knižně. Sebrané spisy vyšly třikrát již za života autora (1884-1889, 1891, 1897), další vydání se uskutečnilo v letech 1912-1913 v osmi svazcích. Některé novější edice: * Román Pilíře: Ustoi: istorija odnoj derevni. Moskva: Gosudarstvennoje izdatel'stvo chudožestvennoj literatury, 1951. 539 s. * Výbor z povídek: Derevenskij korol' Lir: Povesti, rasskazy, očerki. Moskva: Sovremennik, 1988. 688 s. * Paměti: Vospominanija. Moskva: Goslitizdat, 1956. 463 s.

Odkazy

Reference

Literatura

BOTURA, Mojmír et al. Slovník ruských spisovatelů: od počátků ruské literatury do roku 1917. +more 2. , dopln. a opr. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1978, ©1977. 357 s. cnb000160211. S. 299-300 (zde i další literatura). * JIRÁSEK, Josef. Přehledné dějiny ruské literatury. II. díl, (Od šedesátých let minulého století do roku 1918). Vydání druhé. V Brně: Josef Stejskal, 1946. 227 s. cnb000622056. S. 47-49. * * Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 27. díl. V Praze: J. Otto, 1908. 902 s. cnb000277218. S. 643. [url=https://archive. org/stream/ottvslovnknauni43ottogoog#page/n688/mode/1up]Dostupné online[/url] * PAROLEK, Radegast a HONZÍK, Jiří. Ruská klasická literatura: [1789-1917]. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1977. 629 s. cnb000164376. S. 335-337.

Externí odkazy

Kategorie:Ruští spisovatelé Kategorie:Ruští romanopisci Kategorie:Ruští spisovatelé povídek Kategorie:Narození 1845 Kategorie:Úmrtí 1911 Kategorie:Muži Kategorie:Spisovatelé píšící rusky Kategorie:Pravoslavní Kategorie:Narození 26. +more prosince Kategorie:Úmrtí 23. prosince.