North American X-10

North American X-10 známý také pod označením RTV-A-5 byl nadzvukový bezpilotní experimentální letoun vybavený dvojicí proudových motorů, který vznikl počátkem 50. let 20. století pro Letectvo Spojených států (USAF). Byl určen k testování různých funkcí souvisejících s bezpilotním letem, tedy k testování letových vlastností, navádění, navigačních a řídících systémů. Získané zkušenosti a technologie měly nalézt uplatnění u chystaných mezikontinentálních řízených střel SM-64 Navaho (B-64). Samotný letoun X-10 byl považován za kandidáta na řízenou střelu s jadernou hlavicí, ale pokrok ve vývoji mezikontinentálních balistických raket (ICBM) SM-65 Atlas a SM-68 Titan vedl k ukončení projektu. Byl prvním proudovým letounem s konfigurací křídel delta-kachní plochy s automatickým řízením a navigačním systémem až do rychlosti Mach 2.

Konstrukce

X-10 s rozvinutým brzdícím padákem. +more Letoun X-10 byl bezpilotní dolnoplošník s hliníkovou konstrukcí a hlavním křídlem ve tvaru delta. Na přídi letounu se nachází plovoucí vodorovné plochy. Letoun X-10 byl vybaven dvojicí svislých ocasních ploch. K pohonu letounu sloužila dvojice proudových motorů Westinghouse XJ40-WE-1 s přídavným spalováním. Letoun vzlétal a přistával na zatahovacím příďovém podvozku. Při přistání mohl být využit brzdící padák. Letoun měl zvládat trvalý let rychlostí Mach 2, při němž by se trup letounu mohl zahřívat až na 240 °C. Trup letounu měl těmto teplotám odolat. K chlazení systémů na palubě se využívalo proudění hydraulické kapaliny, která pak procházela hlavní palivovou nádrží a fungovala tak, jako velký chladič.

V ozbrojené verzi by letoun přišel o podvozek místo něj by nesl hlavici do hmotnosti 3150 kg, rovněž by byla využita přední palivová nádrž, která měla prodloužit dolet s hlavicí až na 2000 km.

Vývoj

Experimentální letoun X-10 vznikl v rámci snah usnadnění vývoje řízených střel s plochou dráhou letu. Společnost North American Aviation začala v květnu roku 1950 pracovat na přípravách testovacího letounu pro plánovanou mezikontinentální střelu Navaho, která měla dosahovat rychlosti Mach 3. +more Letoun X-10 měl být tedy obdobou plánované střely. Původně měl být vypouštěn z upraveného letounu B-36, ale od tohoto požadavku bylo upuštěno. V prosinci 1950 provedla společnost North American testy ve vlastním větrném tunelu v Santa Susanna s modelem letounu až do rychlosti Mach 2,87. USAF v květnu 1951 zkontrolovala maketu letounu, který byl pokročilejší než tehdejší pilotovaná letadla. V prosinci 1952 byl dokončen první letoun, který posloužil ke zkouškám strukturální integrity. V září následujícího roku pak došlo k pojížděcím zkouškám na letecké základně Edwards. V říjnu 1953 pak došlo k prvnímu letu letounu X-10, který North American vedla pod označením vyvinula RTV-A-5 (Research Test Vehicle, Air Force). Letouny X-10 uskutečnili patnáct letů ze základny Edwards, dalších dvanáct letů bylo uskutečněno ze základny Cape Canevaral. Program letounu provázela řada nehod, při nichž byla většina z vyrobených letounů zničena. Program byl ukončen ve prospěch raketově poháněných ICBM.

Po ukončení programu Navaho byla trojice letounů X-10 převedena v roce 1958 k testování amerického protiletadlového systému CIM-10 Bomarc a Nike. I zde však letounům X-10 štěstí nepřálo dva stroje byly zničeny při přistání a třetí po ztrátě spojení.

Ačkoliv projekt letounů X-10 utrpěl řadu ztrát, přinesl program řadu zkušeností, které se později hodily u bezpilotních i pilotavných letadel, například u systémů fly-by-wire.

Operační historie