Cesko.wiki Novgorodská republika
Author
Albert FloresNovgorodská republika byla jednou z raně středověkých republik na evropském území. Existovala v období raného středověku na území dnešního Ruska a na jihu dnešního Lotyšska a Estonska. Město Novgorod se stalo centrem této republiky, která byla známá svým bohatstvím a politickou nezávislostí. Novgorodská republika byla založena ve 12. století a existovala až do roku 1478, kdy byla připojena k Moskevskému knížectví. Město Novgorod se stalo významným obchodním centrem a diplomatickým hráčem ve vztazích s Evropou a jinými ruskými knížectvími. V 13. století se republika stala vazalským státem Zlaté hordy. Novgorodská republika měla vlastní ústavu - Novgorodskou kodifikaci, která upravovala politické a občanské právo. Velké zahraniční vojenské výpravy, které republika podnikala, vedly k rozšíření území a zvýšení prestiže. Vrchol moci Novgorodské republiky připadá na 14. a 15. století, kdy se stala nejsilnějším státním útvarem v Rusku. Poté však přišel úpadek, způsobený vojenskými konflikty a nestabilitou vnitřních poměrů. Nakonec Novgorodskou republiku dobylo Moskevské knížectví.
Novgorodská republika (rusky Новгородская республика, Novgorodskaja respublika; v církevní slovanštině Новгородская земьля, Novgorodskaja zemlja; latinsky Novogardie) byl ruský středověký stát existující ve 12. až 15. století s centrem v Novgorodu. Novgorod Veliký byl svébytným organismem s netypickým vnitřním uspořádáním i rozsahem ovládaného území, které se rozkládalo na severu východní Evropy od Finského zálivu až k Uralu.
Historie
Novgorodskými knížaty bývali zpočátku obvykle nejstarší synové velikého knížete kyjevského. Na samém počátku procesu rozpadu jednotného kyjevského státu se však Novgorod uvolnil ze svazku velkoknížecího vlastnictví. +more Roku 1136 povstali Novgorodští proti svému knížeti Vsevolodu Mstislaviči, vnuku Vladimíra Monomacha, a sesadili ho. Poté zde bylo zavedeno svébytné společenské zřízení, jež bývá v historiografii označováno jako „bojarská republika“. V jejím čele stál volený kníže, který byl do města zván pouze příležitostně, nesměl zde mít žádné příjmy, pozemkový majetek ani poddané a nebylo mu povoleno brát do ochrany zdejší obyvatele. Jeho rezidence se nacházela za městskými hradbami. Při svém příchodu do Novgorodu musel uzavřít s městem smlouvu. Pokud ji později porušil, byl z města vyhnán. Navzdory těmto nevýhodným podmínkám se Rurikovci postu novgorodského knížete ujímali rádi. Město bylo bohaté a aktivně se účastnilo obchodní výměny se západní Evropou, což bylo pro příchozí knížata lákavé. Kromě toho byli městem placeni za vojenskou ochranu a v případě vojenské akce získávali podíl na kořisti.
Součástí snah o politickou samostatnost města bylo zavedení církevní autonomie. Od roku 1156 si Novgorod sám volil biskupa (vladyku), o devět let později si prosadil zřízení arcibiskupství.
Šelma z novgorodské pečeti (1426)
Základem autonomie Novgorodu Velikého byl hospodářský rozvoj města jako významného obchodního centra, které mělo rozsáhlé vazby v Pobaltí. Z bezprostředního okolí Novgorodu byla poté šířena tributární závislost dále na severovýchod. +more Novgorod se stal svébytným mnohonárodnostním státním útvarem pod slovanským vedením s obrovským ekonomickým zázemím.
Novgorodská republika zanikla dobytím jejího území Ivanem III. a připojením státu k Moskevskému velkoknížectví.
Odkazy
Literatura
Janin, V.L., Veliký Novgorod: Dějiny v nejstručnějším nástinu [https://web.archive.org/web/20160304141711/http://www.historie.upol.cz/esf/downloads/Limity_a_moznosti-Janin.pdf]
Související články
Externí odkazy
Kategorie:Zaniklé státy Ruska Kategorie:Kyjevská Rus Kategorie:Ruská knížectví