Náhrdelníková aféra

Náhrdelníková aféra byla aférou ohledně údajné koupě velice drahého diamantového náhrdelníku francouzskou královnou Marií Antoinettou v době počátku velké francouzské revoluce. Francie trpěla hospodářskou krizí, byl nedostatek peněz. Francouzský lid si žádal změnu, neboť vinil ze svého neštěstí hýřivou, rozhazovačnou šlechtu a aristokraty. Nejviditelnějším předmětem této nevole byla královna Marie Antoinetta, jež utrácela astronomické sumy za nákup luxusních šatů, šperků, pompézních účesů a různých pochoutek. Z tohoto důvodu se lid vzbouřil proti vládě krále Ludvíka XVI i jeho manželce. Cena náhrdelníku byla tak vysoká, že by dokázala zruinovat státní pokladnu. Přestože se jednalo pouze o intriky hraběnky Jeanne de la Motte a Marie Antoinetta ve skutečnosti náhrdelník nikdy nezakoupila, spustila tato událost vlnu protestů a nenávisti vůči královně mezi francouzským lidem. Dle něj mohla královnina marnotratnost za krach pokladny a chudobu poddaných ve Francii.

Historie aféry

Náhrdelník Marie Antoinetty

Výroba a prodej náhrdelníku

Původně byl určen pro metresu krále Ludvíka XV. madame du Barry. +more Král si své milenky natolik vážil, že pro ni nechal vyrobit náhrdelník u klenotnické firmy Böhmer-Bassenge. Bohužel náhle onemocněl neštovicemi, zemřel, a proto nemohl náhrdelník zaplatit. Šperk měl podobu dvou řetězů posázených pěti sty čtyřiceti mimořádně čirými drahými diamanty, z nichž visely kameny hruškovitého tvaru obklopené trsy drahokamů o celkové hmotnosti 2 800 karátů. Jeho tehdejší cena činila 1 600 000 livrů, což je v přepočtu přibližně 74 milionů Kč.

Charles Böhmer a jeho společník Paul Bassenge na šperku pracovali přes 4 roky. Madame du Barry byla po smrti +more'>Ludvíka XV. ode dvora vyhnána, odešla do ústraní a šperk nemohla získat. Klenotníci nepochybovali, že náhrdelník prodají královně Marii Antoinettě, jež byla pověstná svou zálibou v luxusu, drahých šatech a špercích. Neočekávali, že královna odmítne, protože jí hrdost nedovolí obléknout šperk určený jiné ženě, a nadto kurtizáně. Oba klenotníci propadli zoufalství, neboť na koupi diamantů si vypůjčili mnoho peněz, které bylo třeba splatit. Rozebrat šperk a rozprodat jednotlivé diamanty nepřicházelo v úvahu - jejich kupní cena by byla nižší než prodejní a obchod by se jim nevyplatil.

Aktéři

Hraběnka de la Motte zatoužila vlastnit drahý náhrdelník, nikoliv za účelem nosit jej, nýbrž aby rozprodala diamanty a rychle zbohatla. Klenotník Charles Böhmer se domníval, že hraběnka je věrnou přítelkyní královny a že by dokázala královnu přemluvit ke koupi, čehož Jeanne de la Motte využila.

Dále do aféry vstoupil francouzský diplomat a kardinál Louis de Rohan. Neměl Marii Antoinettu ani její matku císařovnu rád. +more Za jejího života rozhlašoval u vídeňského dvora, že královna má pletky s hrabětem d'Artois, a dokonce uvedl pikantní podrobnosti jejich údajného poměru. Od té doby jej královna nenáviděla, přičemž kardinál se snažil všemožně získat její náklonnost zpět a údajně se i stát jejím milencem. Jeho tužeb využila Jeanne de la Motte a poradila kardinálovi, aby Marii Antoinettě přispěl na koupi drahého náhrdelníku. Jeanne měla být touto koupí pověřena. Kardinál ve skutečnosti netušil, že toto celé je pouhý výmysl a že se stal obětí hraběnčina podvodu.

Koupě

Paní De la Motte využila pozoruhodné podoby Marie Antoinetty s prostitutkou jménem Marie Nicole Leguayová. Kardinál se s královninou dvojnicí tajně sešel, přičemž si vzájemně vyměnili milostné dopisy a Marie Nicolle kardinálovi ještě předala pověření ke koupi šperku podepsané „Marii Antoinettou Francouzskou“. +more Pověření bylo samozřejmě falešné, stejně jako podoba podpisu, neboť pravá královna se podepisuje pouze křestním jménem.

1. srpna 1785 navštívil kardinál Rohan firmu Böhmer-Bassenge. +more Pověřen falešnými listinami oznámil klenotníkům, že Marie Antoinetta žádá o tříměsíční odklad první splátky a odevzdal jim jako záruku 35 000 livrů, kterými se královně chtěl zavděčit. Charles Böhmer ještě toho dne navštívil Versailles a domáhal se zaplacení. Tak bylo zjištěno, že královna byla podvedena a ve skutečnosti si náhrdelník nekoupila.

Jeanne de la Motte s pomocí svého manžela a milence šperk rozebrala a po jednotlivých diamantech jej prodávala na černém trhu.

Odhalení

15. srpna 1785 byl kardinál předvolán do Versailles, kde královskému páru osvětlil průběh celého incidentu. +more Omluvil se královně a zavázal se uhradit náhrdelník celý. Z důvodu královniny nevraživosti k němu byl ovšem de Rohan zatčen a vsazen do vězení v Bastile. O tři dny později byla zadržena i Jeanne de la Motte.

Dne 22. května 1786 zahájil francouzský parlament vyšetřování. +more Zprostil kardinála všech obvinění. Jeanne de la Motte ovšem odsoudil k veřejnému bičování, vypálení cejchu ve tvaru písmene V jakou voleuse - zlodějka - na obě ramena a doživotnímu žaláři. Hraběnka záhadně po desetiměsíčním věznění uprchla do Anglie. Zde se shledala se svým manželem a vydala Paměti, v nichž se marně pokoušela ospravedlnit svůj čin. Rozhodně nestrádala - náhrdelník totiž hrabě de la Motte vzal s sebou do Londýna. I přes pro hraběnku pozitivní konec celé aféry v záchvatu šílenství zanedlouho vyskočila z okna a zemřela.

Dopad aféry

Podvod získal publicitu a stal se z něj skandál. Královna v něm sice figurovala nevinně, ale lid si na jeho základě ještě zřetelněji uvědomil kontrast mezi marnotratnou šlechtou a vlastní bídou. +more Několik dní po procesu při příležitosti děkovné bohoslužby za narození jejího druhého syna přivítal královnu ledový chlad pařížských občanů, při návštěvě divadla ji publikum dokonce vypískalo. V reakci na toto chování se Marie Antoinetta vzdala hýřivého života i zábavy ve společnosti a více se stáhla do soukromí zámečku Trianon. Bohužel bylo již příliš pozdě a nepokoje mezi lidem více a více stoupaly.

Ohlas v kultuře

Náhrdelníková aféra inspirovala některá díla: * Román Královnin náhrdelník francouzského spisovatele Alexandra Dumase staršího ** Filmová adaptace románu Black magic z roku 1949 režírovaná Gregorim Ratoffem a Orsonem Wellesem * Film Aféra s náhrdelníkem z roku 2001 amerického režiséra Charlese Shyera

Odkazy

Literatura

J. Plaidy, Královna diamantů, Baronet, 2011 * H. +more Egghardtová, Děti Marie Terezie, Ikar, 2012 * M. de Decker, Marie Antoinetta, Alpress, 2006 * V. Liška, Skandály a aféry velkých panovníků, Malý princ, 2013.

Externí odkazy

Kategorie:Dějiny Francie 18. +more století Kategorie:Politické dějiny Francie Kategorie:Politické skandály Kategorie:1786.