Německý kancléř

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Německý kancléř je hlavní politickou funkci v Německé spolkové republice. Tento článek na české Wikipedii poskytuje informace o této funkci, která je označována jako nejvyšší výkonná moc v Německu. Článek začíná přehledem historie funkce německého kancléře od roku 1871, kdy kancléřem byl Otto von Bismarck. Následně popisuje vývoj a pravomoci této funkce v průběhu 20. století, včetně období Výmarské republiky a nacistického režimu. Dále se článek zabývá strukturou a role kancléře v současné Německé spolkové republice. Popisuje, jak je kancléř volen a jaká jsou jeho pravomoci ve vztahu k dalším politickým institucím, jako je Spolkový prezident a Spolkový sněm. Několik odstavců v článku je věnováno roli kancléře v evropské politice, zejména v rámci Evropské unie. Zmiňuje se o spolupráci s dalšími evropskými lídry a o vlivu Německa na rozhodovací procesy v EU. Článek dále uvádí seznam všech dosavadních německých kancléřů od vzniku funkce a jejich politickou afiliaci. Poskytuje informace o jejich hlavních úspěších a významných politických rozhodnutích. Na konci článku se také nacházejí odkazy na další relevantní články z oblasti německé politiky a historie, které by mohly zájemce zajímat. Celkově je tento článek výrazným zdrojem informací o funkci německého kancléře, jeho historii a současném významu v německé i evropské politice.

Německý kancléř, zkráceně také jen kancléř (Kanzler), je hlavou celoněmecké vlády od vzniku Německého císařství v roce 1871. Původně šlo o říšského kancléře (Reichskanzler, až do roku 1945), v současné době jde o spolkového kancléře (Bundeskanzler). V letech 1867 až 1871 existoval úřad spolkového kancléře pro Severoněmecký spolek, což byla federace severoněmeckých států sdružených pod faktickým vedením Pruského království.

Popis

Podle Základního zákona pro Spolkovou republiku Německo (Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland, GG) z roku 1949 (byl však několikrát pozměněn), který plní funkci tradiční ústavy, je německý spolkový kancléř ústřední postavou výkonné moci.

Úřad vykonávající spolkový kancléř je považován za politicky nejmocnějšího nositele vládní funkce v Německu. Je vybaven rozsáhlými pravomocemi, mj. +more kompetencí vydávat politické direktivy (Richtlinienkompetenz), která je zakotvena v článku 65 větě 1 základního zákona. Někdy proto bývá německé státní zřízení označováno za tzv. kancléřskou demokracii. Podle protokolárních pravidel je však kancléř až třetí v hierarchii za spolkovým prezidentem a prezidentem (předsedou) Spolkového sněmu.

Spolkový kancléř je formálně navrhován spolkovým prezidentem na základě výsledku voleb do Spolkového sněmu a s přihlédnutím k zastoupení politických stran v něm. Poté je ve Spolkovém sněmu volen, přičemž je podle německé ústavy k jeho zvolení potřebná absolutní většina hlasů poslanců Spolkového sněmu. +more Volba může být až tříkolová.

Spolkový kancléř může být odvolán pouze Spolkovým sněmem a jenom na základě tzv. konstruktivního vyjádření nedůvěry (konstruktives Misstrauensvotum), tedy pouze tehdy, pokud se Spolkový sněm zároveň shodne na jeho nástupci.