Obchodní zvyklosti

Obchodní zvyklosti jsou podpůrným interpretačním východiskem při posuzování právního jednání mezi podnikateli. Jsou za ně pokládána smluvními stranami fakticky dodržovaná pravidla, která se nějakým způsobem vyvíjela, ustálila a jsou obecně akceptována, aniž by bylo požadováno jejich zakotvení v právním předpisu. Vždy se posuzují vzhledem k určitému území, odvětví a také vzhledem ke konkrétnímu případu; jsou věcí dokazování a posuzování. Významněji se uplatňují v mezinárodním obchodě, v českém právu jejich postavení dříve upravovala ustanovení § 1 odst. 2 a § 264 obchodního zákoníku, po roce 2014 se na ně výslovně odvolává ustanovení § 558 odst. 2 občanského zákoníku.

Nejsou pramenem práva, ale ustálenou obchodní praxí a přiklonit se k nim při výkladu určitého jednání podnikatelů lze pouze podpůrně, tzn. použijí se jen tehdy, pokud určitou otázku neřeší zákon. +more Přednost před psaným právem mohou přesto získat na základě výslovného ujednání ve smlouvě, ale jen tehdy, pokud nejsou v rozporu s kogentními ustanoveními zákona. Má-li být v konkrétním případě obchodní zvyklost pokládána za závaznou, aniž by na ni smlouva výslovně odkazovala, vyžaduje se její zachovávání obecně, anebo v daném obchodním odvětví, a prokázání, že ji druhá strana musela znát a neodmítla ji.

Reference

Kategorie:Obchodní právo