Obrovice

Obrovice jsou místní část obce Radonice v okrese Chomutov. Leží asi 1,5 kilometru severozápadně od Kadaňského Rohozce v katastrálním území Radonice u Hradiště s rozlohou 0,4 km².

Název

Původní český název Obrovice je odvozen z příjmení Obr ve významu ves lidí Obrových. Tvar jména se často měnil, protože zde žilo národnostně smíšené obyvatelstvo již od patnáctého století. +more Existuje také hypotéza, že se vesnice původně jmenovala Bavorov a název Obrovice se vztahoval k jiné, zaniklé a neznámé vsi. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: de Obrowicz (1318), in Obrowyczye (1415), z Bavorova (1420), Petrus Obrowecz (1420), de Obrowicz (1434), in Obrowiczích (1447), Baworowu ves (1531), ves Vavrovou (1542), Wobory (1623), Woborn (1651), Wobern (1787) a Wobern nebo Wobora (1846).

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1318 a nachází se v přídomku Přibyslava z Obrovic. Další zmínky jsou až z roku 1420 a opět se nachází v přídomku Petra z Obrovic uváděného tehdy také jako Petr z Bavorova. +more Vzhledem k existenci přídomku je pravděpodobné, že v Obrovicích stávalo nějaké panské sídlo. Ves patřila k mašťovskému panství a v polovině patnáctého století k Vintířovu. Roku 1467 byla opět uvedena u Mašťova a od roku 1542 bývala součástí panství Tureč, jehož majitelem byl Mikuláš ze Širntynku. Po Mikulášově smrti si jeho synové roku 1570 rozdělili majetek a Tureč s Obrovicemi připadla Vojtěchovi ze Širntynku. Jeho dva synové zdědili turečskou tvrz, kterou si rozdělili na poloviny a každý si ponechal jednu vesnici. Posledním majitelem z jejich rodu se stal Jan Bartoloměj ze Širntynku, kterému byly obě vesnice zkonfiskovány za účast na stavovském povstání v letech 1618-1620.

V roce 1623 Tureč s Obrovicemi koupil od královské komory Gottfried Hübbner, ale následujícího roku je získal Baltazar de Cicognia a roku 1631 Florián Jetřich ze Žďáru, který je připojil ke Žďáru. Podle berní ruly z roku 1654 v Obrovicích žilo sedm sedláků, čtyři chalupníci a jeden zahradník. +more Hlavním zdrojem obživy bylo zemědělství, ale lidé si přivydělávali předením.

Okolo poloviny sedmnáctého století se Tureč a Obrovice staly součástí panství Blažim, ale v roce 1659 od něj byly odděleny jako samostatný statek Zuzany Smyslovské. Její syn vstoupil do karmelitánského řádu a celý statek věnoval karmelitánskému klášteru na Malé Straně. +more Mniši vesnice spravovali ze svého libědického statku, který byl po zrušení řádu připojen v roce 1808 k mašťovskému panství.

V roce 1914 ve vsi stálo sedm velkých usedlostí, dva hostince, trafika, obchod a poblíž stávaly u potoka Nový a Dolní mlýn, z nichž u druhého bývala pila. Z řemeslníků v Obrovicích živnost provozovali řezník, kovář, švec, truhlář a sklenář. +more Zdejší velkostatek patřil Lobkovicům, kteří jej pronajímali. Děti docházely do školy v Kadaňském Rohozci. U železniční trati Vilémov-Doupov stávala zastávka vzdálená od vsi asi deset minut chůze.

Po druhé světové válce byli ze vsi vysídleni němečtí obyvatelé, ale prázdné usedlosti dostali noví přistěhovalci. Obrovice zanikly roce 1954 v důsledku zřízení vojenského újezdu Hradiště a jejich obyvatelé se museli vystěhovat do 15. +more května 1954.

Přírodní poměry

Původní vesnice se nacházela jižně od dochovaných domů na druhém břehu říčky Liboce v nadmořské výšce okolo 385 metrů. Oblast leží na východním úpatí Doupovských hor, konkrétně v jejich okrsku Rohozecká vrchovina. +more Půdní pokryv v širším okolí tvoří kambizem eutrofní vyvinutá na svahovinách čedičů.

V rámci Quittovy klasifikace podnebí Obrovice stojí v mírně teplé oblasti MT4, pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 16-17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 500-750 milimetrů, sníh zde leží 60-80 dní v roce. +more Mrazových dnů bývá 110-130, zatímco letních dnů jen 20-30.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 169 obyvatel (z toho 81 mužů), kteří byli kromě dvou Čechoslováků a šesti Židů německé národnosti. Naprostá většina se hlásila k římskokatolické církvi. +more Z ostatních bylo šest židů a jeden příslušník církve československé. Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 164 obyvatel: patnáct Čechoslováků, 147 Němců a dva cizince. Deset lidí bylo bez vyznání, po jednom člověku patřilo k církvi izraelské a jiné nezjišťované církvi a ostatní byli římskými katolíky.

Obecní správa

Po zrušení patrimoniální správy se Obrovice roku 1850 staly obcí. Při sčítání lidu v letech 1869-1921 patřily jako osada k obci Tureč, ale roku 1923 byly opět obcí. +more Od roku 1954 byla osada součástí vojenského újezdu Hradiště a od 1. ledna 2016 je částí obce Radonice.

Pamětihodnosti

Zbořená barokní kaple Bičování Krista z roku 1766

Odkazy

Reference

Související články

Římskokatolická farnost Tureč * Římskokatolická farnost - děkanství Mašťov

Externí odkazy

[url=http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=62]Obrovice na webu Zaniklé obce a objekty[/url] *

Kategorie:Vesnice v okrese Chomutov Kategorie:Sídla v Doupovských horách Kategorie:Mašťovské panství Kategorie:Vintířovské panství Kategorie:Radonice (okres Chomutov)