Oliver Legipont

Oliver Legipont (lat. Oliverius Legipontius, franc. Olivier Légipont) (2. prosince 1698 v Soironu u Verviers (Belgie; 16. ledna 1758 Trevír) byl německý teolog, historik, archivář a knihovník valonského původu, původně benediktinský mnich z kláštera Groß St. Martin v Kolíně nad Rýnem a padělatel středověkých rukopisů.

Život a činnost

Po vstupu do řádu benediktinů a studiích v klášteře Gross Sankt Martin v Kolíně nad Rýnem byl vysvěcen na kněze, od roku 1731 byl převorem a profesorem dogmatiky v klášteře sv. Jakuba v Mohuči. +more Jako benediktinský historik a knihovník s církevní a finanční podporou svého protektora, kardinála Angela Marii Quiriniho (1680-1750), který byl prefektem Vatikánské knihovny v Římě, studoval nejen tam, ale procestoval mnoho klášterů a knihoven především ve střední Evropě. Po vzoru pařížského Jeana Mabillona a bollandistů plánoval zřízení vlastní akademie s vydáváním několika edic pramenů: Manuscriptorum Germaniae Bibliotheca, Collectio Conciliorum per Germaniam Celebratorum, Bibliotheca Historica Germanica, Thesaurus Antiquitatum Germaniae a Germania Sacra.

Pobýval zejména v benediktinských klášterech, kde kromě knihovnické práce a archivního studia pro plánované edice benediktinských archiválií padělal středověké listiny. Působil mj. +more v Brně a jako host bydlel u barona Josefa Petrasche v Olomouci, kde se roku 1846 zapojil mezi zakládající členy učené společnosti Societas eruditorum incognitorum in terris Austriacis. V dolnorakouském klášteře Göttweig se s ním v letech 1733 nebo 1734 spřátelil Magnoald Ziegelbauer, který tam vyučoval morální teologii, a přivedl ho roku 1744 do Břevnovského kláštera. Oba dále pobývali a studovali ve Vídni, kde Legipont předložil císařovně Marii Terezii svůj projekt na zřízení velkolepého benediktinského učiliště v Praze.

Jako práci své akademie Legipont prezentoval roku 1754 v Augsburgu vydanou čtyřdílnou Ziegelbauerovu knihu Historia Rei Litterariae Ordinis Sancti Benedicti, v níž se připsal jako spoluautor. Vzhledem k tomu, že dílo vyšlo až po Ziegelbauerově smrti, nelze prokázat, kolik práce na něm odvedl Legipont.

Neklidný a konfliktní Legipont stále cestoval na nová místa, po smrti svého mecenáše byl nucen se živit vlastní prací a například ve Slezsku působil jako vychovatel v rodině Wengerských.

Odkazy

Literatura

[url=http://www. literature. +moreat/viewer. alo. objid=11636&page=315&scale=3. 33&viewmode=fullscreen/]Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreich 14, s. 305-307[/url] * Otto Oppermann: Kritische Studien zur älteren Kölner Geschichte. I. Die Fälschungen des Oliver Legipont zur Überlieferung von St. Martin. In: Westdeutsche Zeitschrift für Geschichte und Kunst 19. 1900, s. 271-344 [url=http://archive. org/stream/WestdeutscheZeitschriftFuerGeschichteUndKunst1900/WestdeutscheZeitschriftFuerGeschichteUndKunst19#page/n307/mode/2up]Internet Archive[/url] * Neue deutsche Biographie, svazek 14, Duncker & Humblot, Berlín 1985, ISBN 3-428-00195-8, s. 63-64.

Externí odkazy

[url=http://www. geschichtsquellen. +morede/repOpus_00826. html]Catalogus abbatum monasterii S. Martini maioris Coloniensis ad a. 751-1036[/url] * [url=http://reader. digitale-sammlungen. de/de/fs1/object/display/bsb10633341_00707. html]Vlastní životopis[/url].

Kategorie:Němečtí benediktini Kategorie:Němečtí historikové Kategorie:Němečtí knihovníci Kategorie:Padělatelé Kategorie:Valoni Kategorie:Narození v roce 1698 Kategorie:Narození ve Valonském regionu Kategorie:Úmrtí v roce 1758 Kategorie:Úmrtí v Trevíru Kategorie:Pohřbení v Trevíru Kategorie:Muži