Olomoucké povídky

Olomoucké povídky je ustálený název bezejmenného souboru třiceti pěti povídek od neznámého autora, vytvořených v roce 1482 přepisem neznámého českého rukopisu, který se inspiroval tzv. exemply latinskými (vícero rukopisů). Jedná se staročeskou prózu.

Fyzický popis rukopisu

Soubor všech 35 povídek je součástí širšího rukopisného kodexu, který kromě nich obsahuje ještě z latiny přeložené Zjevení sv. Brigity a O sv. +more Jeronýmovi knihy troje. Kodex je psán na papíře, celkem obsahuje 280 oboustranně popsaných svázaných listů o rozměrech 31 × 21,5 cm, z čehož vlastní Olomoucké povídky zabírají 31 listů v závěru rukopisu. Povídky se zachovaly pouze v tomto kodexu, který se nachází ve fondu Vědecké knihovny v Olomouci pod signaturou M II 170.

Obsah povídek

Úvod první povídky: „Počíná sě pravenie velmi pěkné, divné i hrozné o jednom židu, ješto tělo božie přijímal u Veliký čtvrtek s věrnými křesťany, a co jest pán buoh skrze to divného učinil s tiem židem“. +more (Přepis Eduard Petrů. ) Olomoucké povídky bývají obvykle řazeny mezi tzv. exempla, to jest krátké příběhy ilustrující nějaké téma a využitelné při argumentaci. Předlohou těchto výrazně nábožensky zaměřených textů byl snad nějaký jiný, dnes neznámý český rukopis, který zase vycházel z latinských exempel ze sbírky Caesaria z Heisterbachu a z od Jacoba de Voragine.

Úvod poslední povídky: „Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jedné babě čarodějné, jenž bieše horšie než črt. +more A ta jest manžely dobré v nenávist uvedla. “ (Přepis Eduard Petrů. ) Třebaže povídky mají silný náboženský charakter, tematicky vycházejí především ze středověkého měšťanského a šlechtického života. Lze je rozřadit na čtyři tematické skupiny, a sice příběhy o uctívání nebo zneužití svátosti oltářní (povídky 1-3, 22, 23 a 32), pokání za různé těžké hříchy (povídky 4, 5, 13, 14, 16-21, 27 a 30), uctívání Panny Marie, některých svatých a uctívání kříže (povídky 6-12, 15, 24, 25, 28, 29) a tři přepracované církevní legendy (povídky 26, 33 a 34). Z těchto čtyři skupin se výrazně vymyká pouze poslední povídka, která, ačkoliv obsahuje motiv pokoušejícího ďábla, je ve skutečnosti čistě světským příběhem.

Z výše uvedeného rozboru vyplývá, že autor souboru vybíral ze svých předloh především příběhy s motivy pokání a úcty k Panně Marii, případně jiným svatým. Zcela pominul v exemplech jinak časté příběhy poustevníků. +more Ani u příběhů, v nichž vystupují svatí, nenalezneme příklady z jejich života, až na výjimky se v nich objevují jen okrajově a někdy o nich příběh obsahuje pouze stručnou zmínku, nebo se objeví jako deus ex machina až na jeho konci a pomohou rozuzlit zápletku. Typickými hlavními postavami jsou měšťan, rytíř, světský kněz, jeptiška, židé, královna, král, a nevěstky. Příběhy, které zmiňují místo děje, se odehrávají buď v Německu (zejména v Porýní) nebo ve Francii (hlavně v Paříži) takže lze předpokládat, že autor souboru měl k těmto místům nějaký bližší vztah.

Ačkoliv Olomoucké povídky tematicky vycházejí z latinských exempel, liší se od nich větší dynamičností děje, kratším líčením a obsahují více dialogů. Autor také bral více v úvahu přirozenou motivaci hlavních postav a děj rozpracovával i po psychologické stránce. +more Dalším odlišujícím prvkem jsou drobné motivy doplňující základní kostru příběhu, které ho konkretizují a zasazují do středověké současnosti. Tyto světské motivy vedly například historika a teoretika literatury Eduarda Petrů k závěru, že povídky byly uzpůsobeny pro potřebu v té době vznikající měšťanské vrstvy, a tvoří tak přechod k české renesanční povídce. Pozdější studie však opět akcentují spíše jejich náboženskou povahu a nadále je považují za typická exempla.

Seznam povídek

Rukopis obsahuje následující povídky: # Počíná sě pravenie velmi pěkné, divné i hrozné o jednom židu, ješto tělo božie přijímal u Veliký čtvrtek s věrnými křesťany, a co jest pán buoh skrze to divného učinil s tiem židem. # Tuto sě píše div o dvú prázdnú ženú, kteréžto vyšedše na pole i chtěly hříechy páchati, s kým by mohly. +more # Tuto sě píše, kterak jedna žena s svým mužem byla převelmi zle a on nevěda, co sobě učiniti, i ukradl z kostela tělo božie a pochoval v truhle. # Tuto sě píše, ješto jeden měštěnín bohatý měl jediného syna ve všem rozpustilého; a když měl umřieti, i zpoviedal sě svých hřiechuov, ale neprávě. # Tuto sě píše o jednom římském měštěnínu, kterýžto byl žív smilně a nespravedlivě a potom, leže na smrtedlné posteli, chtěl, aby jemu pán buoh hřiechy odpustil. # Tuto sě píše o jednom faráři, kterýžto panně Mariji na každý pátek slavně nešpor zpieval. # Tuto sě píše o jednom muži velmi bohatém, kterýž měl svatého Tomáše u veliké poctivosti. # Tuto sě píše o jednom žáku jménem Štěpánovi, kterak jest byl u veliké hřiechy upadl. Ale že slúžil světie Mandaleně nábožné, i uprosila jemu milost u pána boha. # Tuto sě píše o jednom člověku, jménem Urbanu, velmi bohatém, kterýžto slúžil nábožně mnohá léta panně Mariji a potom všecko sbožie rozdal pro pána boha. # Tuto sě píše o jednom žáku dospělém v umění a vzácném, kterak sě byl poručil svatému Dominiku, chtě rád vstúpiti v ten řád svatého Dominika. # Tuto sě píše o jednom bohatém člověku, kterýž slúžil rád panně Mariji a byl žív velmi nešlechetně a potom sě jest kál. # Tuto sě píše o jednom muži, ješto měl pannu Mariji u poctivosti, co sě jest divného přihodilo. # Tuto sě píše o jedné ženě, kterak sě jest smilstvem zapálila proti synu svému a přebývala s ním, až i počala synem. # Tuto sě píše o jednom lichevníku, kterýžto mnohá léta lichvil a potom sě zpoviedal a bohu sě dostal. # Tuto sě píše o jedné panně rozprávka velmi krásná a ta panna bieše dnú zlámaná a nemohla sebú nikam hnúti, ale umýsl měla, že chtěla ráda pánu bohu slúžiti, když by zdráva byla. # Tuto sě píše o jednom mládenci, ješto byl upadl u veliké hřiechy, a kterak pán bóh jemu ty hřiechy divně odpustil. # Tuto sě opět o jednom mládenci píše divná rozprávka. # Tuto sě píše o jednom rytieři, ješto s svú vlastnú sestrú přebýval a potom sě zpoviedal. I byl k němu kněz přišel s božím tělem i nechtěl jemu dáti, leč by toho hřiechu sě odpověděl. A on velmi jsa rozpálen v tom milování, nemohl toho spustiti s mysli své. # Tuto sě píše o jedné jeptišce, kterážto chtěla ráda svój stav proměniti i nemohla jeho nikoli proměniti. # Tuto sě opět píše o jedné jeptišce řeč velmi pěkná, kterážto chtěla jest vyjíti z kláštera, nemohúci v něm býti pro zapálenie smilnosti těla. # Tuto sě píše o jednom ciesaři římském řeč velmi krásná. # Tuto sě píše o jednom rytieři rozprávka. # Tuto sě píše jiný div a velmi pěkný o jednom knězi nábožném. # Tuto sě píše rozprávka o jednom mládenci velmi pěkná. # Tuto sě píše o jednom žáku, jenž panně Mariji slúžil, co sě divného i stalo. # Tuto sě opět píše pěkná rozprávka o Jidášovi, kterýžto jest zradil pána Krista. # Tuto sě píše o jedné ženě nábožné, kterak jest svój stav proměnila a proměnivši i nechtěla sě káti a potom sě do pekla dostala. # Tuto sě píše o jednom člověku, kterak jeho na šibenici vedli a kterak panna Maria nedala jest jemu tú smrtí sjíti. # Tuto sě píše o jednom pohanu, ješto sě byl pokřtil, co sě jemu divného přihodilo jednu chvíli. # Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jednom rytieři jménem Julianovi, ješto jemu bylo mluveno od jelena, když na lov jel. # Tuto sě píše o jedné prázdné ženě rozprávka velmi pěkná a divná. # Tuto sě píše opět jiná rozprávka pěkná. # Tuto sě píše div, kterak sě pán buoh ukázal svatému Augustinovi. # Tuto sě píše o svatém Krištoforu řeč velmi pěkná. # Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jedné babě čarodějné, jenž bieše horšie než črt. A ta jest manžely dobré v nenávist uvedla.

Reference

Externí odkazy

[url=http://www. digitalniknihovna. +morecz/vkol/view/uuid:4ffae0ad-b377-4ba5-b856-41e7961aca62. page=uuid:d8ac28ac-1c97-4885-bc88-d14d09e4ebd4]Zjevení svaté Brigity; O svatém Jeronýmovi knihy troje; Olomoucké povídky[/url] - rukopis obsahující Olomoucké povídky v digitální knihovně Vědecké knihovny v Olomouci.

Kategorie:České povídky Kategorie:Středověké rukopisy Kategorie:Vědecká knihovna v Olomouci