Cesko.wiki Operacionalizace
Author
Albert FloresOperacionalizace je proces převodu abstraktních a nekonkrétních jevů na měřitelné a konkrétní proměnné, které lze výzkumně zkoumat a analyzovat. Jedná se o klíčový krok při vědeckém zkoumání, který umožňuje vyjádřit a změřit určité vlastnosti a vztahy mezi jevy. Operacionalizace je nezbytná pro kvantitativní výzkum, jelikož se zaměřuje především na numerické údaje a statistické analýzy. V rámci operacionalizace se vytváří definice konkrétních proměnných a stanovuje se způsob jejich měření nebo pozorování. Cílem operacionalizace je zajištění objektivity a reprodukovatelnosti výzkumu. Díky přesnému definování proměnných a stanovení měřicích procedur je možné dosáhnout srovnatelných výsledků a potvrdit nebo vyvrátit hypotézy a výzkumné otázky. Při operacionalizaci je důležité brát v úvahu validitu a reliabilitu měření. Validita se týká míry, v jaké skutečně měříme to, co zamýšlíme, zatímco reliabilita souvisí se spolehlivostí měření a schopností opakovat měření s konzistentními výsledky. Operacionalizace je nedílnou součástí vědeckého výzkumu a zajišťuje objektivitu, přesnost a reliabilitu výsledků. Na základě operacionalizace je možné provádět kvantitativní analýzy, statistické testy a porovnání dat.
Operacionalizace v sociálních vědách je procedurou překládání pojmů z teoretického do observačního jazyka. Je procesem rozvinutí specifických výzkumných procedur (operací), které vyústí v empirickém pozorování daných abstraktních konceptů v reálném světě.
Obecně jde o problém zaměřenosti pozorování, výběru toho, co má být zkoumáno a propojení teoretické a empirické hladiny procesu poznání. Operacionalizace přechází od zadání výzkumu a vymezení jeho předmětu až k technikám sběru a zpracování dat. +more Jedná se o transformaci výchozích hypotéz do roviny jednotlivých znaků. Výsledkem je operacionální definice jednotlivých pojmů a řešení problematiky měření, ve kterém se rozebírají i vztahy mezi jednotlivými znaky. Ve vědě se ovšem vyskytují i výroky nebo koncepty, které jsou obtížně operacionalizovatelné, jsou těžce měřitelné nebo dosud neprověřené.
__OBSAH__
Počátky operacionalizace
Vývoj v oblasti přírodních věd na začátku dvacátého století zapříčinil větší zájem o způsob zjišťování vlastností při vytváření nových pojmů. +more Problém operacionalizace byl vymezený americkým fyzikem P. W. Bridgmanem v knize The Logic of Modern Physics (1927). Ústřední myšlenkou této knihy byla teze, že jakýkoli koncept nepředstavuje více než množinu operací a jako synonymum jí odpovídá. Bridgman také požaduje, aby všechny vědecké pojmy byly operacionálně definovány. Jako příklad uvádí pojem délky, který je definovaný v případě, kdy jsou stanoveny operace, jejichž prostřednictvím se délka měří.
Koncepce operacionalizace P. F. Lazarsfelda
Klasická sociologická koncepce operacionalizace pochází od P. F. +more Lazarsfelda, který patří mezi hlavní představitele neopozitivismu, i když nepřijímal všechny jeho požadavky. K teoretickým přístupům reprezentujícím tehdejší sociologii se stavěl skepticky, ale zároveň nepodlehl tzv. primitivnímu (brutálnímu) empiricismu.
P. F. +more Lazarsfeld zavedl problém definování proměnných, tedy určitých souborů hodnot (atributů), kde každá proměnná vždy sleduje klasifikační aspekt. Při tvorbě proměnných je potřebné definovat a operacionalizovat výchozí/počáteční pojmy a vychází se především z každodenní praxe a zkušeností.
Ve svojí teorii rozlišuje čtyři základní etapy: # Vytvoření intuitivní představy pojmu. # Specifikace pojmu a jeho rozčlenění na jednotlivé aspekty. +more # Výběr vhodných indikátorů. Z nekonečného množství je potřebné vybrat jen omezený počet a hlavním zdrojem hledaných indikátorů je zkušenost každodenního života. # Formování znaku. Podle Lazarsfelda je tedy operacionální definice soubor indikátorů, který přiřazujeme k určitému pojmu.
Princip adekvátnosti operacionalizace
Princip adekvátnosti operacionalizace upozorňuje na nebezpečí záměny obecného jazyka s jazykem užívaným ve vědě. V takové situaci může následkem dojít k záměně perspektivy člena společnosti a výzkumníka, což je nežádoucí.
Dle principu adekvátnosti by každá sociologická výpověď měla nabízet vhodný překlad do nevědeckého jazyka. Tento překlad musí být srozumitelný osobám, jejichž činnost je s danou sociologickou výpovědí spojena, a osoby samy v ní musí být schopny své konání rozpoznat. +more Daná skupina osob je pak jediná oprávněná k posouzení, zda jsou výsledky výzkumu v souladu s realitou či nikoli.
Způsoby provedení
Základní rozdělení způsobů provedení operacionalizace je dle M. Illnera a M. Foreta stanoveno na taxativní a dynamický (resp. systematický) přístup.
Taxativní přístup
Při použití taxativního přístupu jsou prvky horizontálně a vertikálně urovnány, dochází k vytvoření shrnutí jednotlivých empirických charakteristik. Tento přístup je v praxi poměrně běžný. +more K jeho výběru dochází například z důvodu časové tísně či málo rozvinuté výchozí teorie. Taxonomie nespecifikuje požadavky výběru indikátorů ani předpoklady o vztazích mezi znaky, což patří mezi její základní nevýhody. Při nesprávném provedení může dojít k nejasnostem při analýze získaných dat.
Dynamický přístup
Cílem dynamického nebo systémového přístupu je naopak model, v němž jsou utříděny proměnné včetně všech domnělých relací. V případě dynamického přístupu je nutná přesnější identifikace předmětu a dostačující informovanost o elementárních vztazích v rámci něj i s jeho okolím. +more Jeho hlavní výhoda spočívá v komplexním vnímání korelací. Vztah dvou proměnných z různých oblastí vytvořeného systému by nikdy neměl být zkoumán izolovaně.